Žasnu; jedny z nejčtenějších českých novin se stávají starým dobrým Dikobrazem. Podíl na tom má i hostující profesor New York University v Praze Tomáš Klvaňa, alias profesionální námezný propagandista čehokoli a kdekoli; nyní napsal esej o punkových feministkách Pussy Riot. Suma sumárum; nejsou to vůbec amorální lehké děvy, nýbrž čestné disidentky, bojující proti zlovůli totality vulgárními urážkami. Cílem je prý urazit cítění… Pokud by snad byl někdo, komu je jméno Tomáše Klvani neznámé, připomenu; na konci května 2007 byla totiž při Úřadu vlády ČR vytvořena funkce Vládního koordinátora pro komunikaci programu protiraketové obrany. Koordinátorem byl jmenován Tomáš Klvaňa, PhD. Ten v zastoupení státu vehementně investoval vzápětí cizí dolary do svého nemalého mnohatisícového platu a do proradarové propagandy, něco stála i studie dopadů na zdraví a životní prostředí ČR, internetové stránky i výlet na Marshallovy ostrovy.

deviantní krávy

Jeho přičiněním si starostové Brdska dodnes zoufají. Na projekty, které rozjeli kvůli slibovanému radaru USA, totiž nejsou peníze. Drzáci starostové. Nechtěli jste radar, tak si brečte, ale na tom správném hrobě. Dnes, kdy se škrtá, kde se dá, si přijdete s požadavky na miliardy pro své zanedbané obce? A přitom všechno začalo tak pompézně. Tomáš Klvaňa hlásal; americký radar v Brdech zachrání tuto oblast, kde jen lišky dávají dobrou noc. Miliardy a sliby létaly jak rakety Persing. V pořadu ČT Otázky Václava Moravce 7. října 2007 vyplynulo, že z českých i evropských zdrojů by do Brd, kde Američané chtěli umístit radar protiraketové obrany, měla jít asi jedna miliarda korun, řekl náměstek ministra financí a předseda Komise pro rozvoj Brdska Ivan Fuksa.

Podle něj ministerstvo financí vyčlenilo asi 200 až 250 milionů korun, zbytek by měl jít mimo jiné z evropských fondů. Další jméno pro představení; Ivan Fuchsa, jeden ze tří rebelů, co za svůj poslanecký mandát a „trafiku“ zachránili s Tluchořem a Šnajdrem vládu Petra Nečase. Fuksa byl spolupracovníkem “mluvčího radaru” Tomáše Klvani. Nakonec to byla pro brdské obce na rozvoj zanedbaného regionu miliarda a čtvrt – 600 milionů měly dostat plzeňské obce, 400 milionů středočeské a 250 milionů by spolkly opravy silnic. Co to znamenalo pro starosty obcí? Ti museli nechat podrobně rozpracovat návrhy projektů a odevzdali je vládě. Ani tyto projekty nebyly zadarmo. A obce měly své dlouhodobě zanedbané záležitosti – rozbité komunikace, chybějící chodníky, nedostatečnou kapacitu ve školách… Dlouhé seznamy požadavků na nové kanalizace, vodovody, plynofikace, rekonstrukce komunikací, ale i na opravy škol a školek…

Kvůli radaru přiletěl do Prahy sám prezident USA J. W. Bush, čekal jej za jeho úsilí skvělý dárek od toho času ministryně obrany ČR Vlasty Parkanové. Ta nelenila a s kreslířem Vyčítalem pohotově, jako kdysi Gustav Brom v Ostravě narychlo sepsal píseň pro J. Gagarina, stvořila a na stejnou melodii nazpívala kukaččí hit: “Dobrý den, prapore hvězd a pruhů! Vítej, radare…” Začala velkolepá propagační akce prof. Klvani. Bratru Big Brotherovi za 15 milionů Kč. A za další miliony cesta devítičlenného českého expertního týmu pod vedením hlavního hygienika ČR Michaela Víta na Marshallovy ostrovy. Putování za romantikou placené americkou stranou; zmíněné ostrovy leží v Mikronésii uprostřed Tichého oceánu, mezi Japonskem, Filipínami, Papuyí-Novou Guinejí, Novým Zélandem a Havají…

Pak Obama jednou o půlnoci zatelefonoval do Prahy, že sranda s radarem končí. A bylo to; anglicky fuck the Czech republic – máme vás na háku. Tak nám odklidili ostnatý drát ve Vojenském újezdu Brdy, kde kótu 718 do té chvíle obklopoval ženijní zátaras z tzv. žiletkového plotu. Zmizel vojenský prostor se zákazem vstupu. Dokonce tam mohli i Greenpeace a členové hnutí Ne základnám, možná i Zaorálek. Zmizely v nenávratnu také peníze. Jo, kdyby šlo o Radara O´Reillyho alias Garryho Burghoffa z MASH 4077, to by asi nebylo tolik povyku pro nic kolem. Takže, už víme, kdo je Profesor Tomáš Klvaňa, co napsal před několika dny do novin článek, v němž poskládal demagogicky vytržená fakta, přidal okrasné metafory a vznikl roztomilý elaborát; slohová práce důchodce Univerzity třetího věku.

Začněme tím, že dle freudovské filosofie Klvani vznikla skupina nemytých neumětelů s hudebním hluchem jménem The Plastic People of The Universe jenom proto, aby jejich urážky politického systému byly součástí jejich sdělení. Co kdyby se pan Klvaňa zamyslel, zdali by plastikoví People existovali a někdo by si jich všímal rovněž za svobody a demokracie, jestli by v ní měl někdo vůbec zájem o nemyté špinavce, páchnoucí svojí sociální nepřizpůsobivostí, zdali by z nich nebyli jen bezdomovci a žebráci v ubytovnách charity. Opravdu by se dokázali uživit v době, kdy by nebylo koho a proč urážet? Kdyby nemuseli proprotestovat dalekou cestu „od radikálního uměleckého experimentování levice přes stalinskou sorelu až po zatuchlý konformismus…“?

Jediné pravé umění je dle Klvani totiž zřejmě „demonstrativní souložení“ v biologickém muzeu ve vysokém stádiu těhotenství a punkové křeče v duchu „tance svatého Víta“, včetně skřeků vydávaných za zpěv v chrámu Krista Spasitele. Zřetelná urážka kremelské korupce. Není náhodou ovšem fakt, že Kolokonnikovová by souložila veřejně a těhotná, i kdyby neexistoval Putin a kremelské podvody, jelikož Naděžda má prostě tuto svoji sexuální úchylku definitivně ve svých genech a grupáč je zkrátka tím pravým naplněním. Dle Klvani jsou Pussy Riot jen napodobeninou české Ženy za pultem… Doslovně napsal pseudointelektuální žvást, cituji: „…Možná se měl zeptat, proč ona komoriginalita nakonec zdegeneruje v garderobu Ženy za pultem povýšenou na zákon… A v tom je to; povýšenou na zákon. Mnoho lidí namítá, že Naděžda a spol. přece urazily cítění křesťanů. Dodejme – vždyť to byl jejich cíl, urazit cítění!“

Holt, proč by nemohly tyto sufražetky urazit též teroristy Islámského státu, kteří unášejí, prodávají, znásilňují a vraždí jezídké dívky a ženy? Prostě by vtrhly do mešity, pomočily Korán, obraz Proroka Muhammada a zazpívaly by hit: „Alláhu, vyžeň chalifa abú Bakr al-Bagdádí!“ Jistě by si vysloužily za svoji urážku frenetický aplaus a seznam, v jakém pořadí budou následně znásilňovány a poté podřezány…

Ale, pojďme k legračnějším věcem, globální sufražetka. Albrightová byla v Česku naposled, když Václav Havel slavil pětasedmdesátiny. Pozval si také svého dlouholetého kamaráda, saxofonistu své oblíbené kapely The Plastic People Of Universe, Vratislava Brabence (68). Ten na večírku naplnil pověst nespoutaného hipíka. Nejprve laškoval s exministryní zahraničí USA Madeleine Albright (74), která z jeho vizáže byla totálně v šoku, pak do sebe naházel množství skleniček dobrého pití a při odchodu se seznámil s tím, jak v pražských Holešovicích působí gravitace.

Pád naštěstí přežily jak jeho brýle, tak i saxofon. Jeho doprovod ve spolupráci s ochrankou posbíral vše, co popadalo kolem. Starý hipík Brabenec ale vypadal, že na pády je zvyklý a seznámení s tvrdou zemí nijak nenarušilo jeho klid. Přičemž ovšem zřejmě neudržel svoji moč. Holt, v tak dobré společnosti Marušky ze Smíchova se stávají věci přerůzné. Třešničkou na dortu pejska a kočičky Klvaňových patlanin všeho možného, co historický tisíciletý exkurz nabízí (dle Klvani: úsvit civilizačního příběhu), bylo srovnání mj. protestních výkalů Díogenése ze Sinópé, žijícího v sudu cca 2 400 let př. n. letopočtem, s močením saxofonisty Brabence, feministek Femen a veřejné soulože členek z Pussy Riot na počátku třetího tisíciletí našeho letopočtu. Společný jmenovatel: urazit něčí cítění…

To se týká též biskupa Václava Malého, velkého křesťana, jehož cítění urazily Pussy Riot, jelikož to byl dle Klvaně, jejich cíl. A biskup Malý byl najednou tákhle malinký, když si představil, že souložící dívky netrestaly církev, křesťanství, ale to, že patriarcha pravoslavné církve v pravoslavném chrámu Krista Spasitele v Moskvě propagoval ve svých kázáních Putina. Přesně, jako duchovní Malý bouřil na podporu Václava Havla na Letné. „Podívej se Gusto, jak je tady husto!“ Nebyla to náhodou slova dnes biskupa Malého, kterými podněcoval shromáždění ke skandování…? Dnes tento titulární, marcelliánský a pomocný biskup pražský miluje Pussy Riot, ne však pro jejich „cítění“, ale ze strachu, že by také za jeho křesťanské politikaření vtrhli k němu do kostela dívky z biologického muzea, aby zpívaly: „Bohorodičko, vyžeň marcelliánského biskupa Malého…“

Jak by asi pochodil prof. Klvaňa, co zatím beztrestně naletěl na bulvární mystifikaci, že dcera Kateřina prezidenta Zemana měla být v komparsu pornomejdanu, se svým srovnáním, resp. paralelou zmíněného Díogenése, Brabence a Tolokonnikovové? Oni jako výraz urážky systému produkcí močí a exkrementů do svých kalhot, Ona veřejnou souloží s budoucím potomkem ve svém lůně, aby společně šokovali dekadentní společnost Klvaňovsky „drastickým vykřičníkem za větou s důležitým obsahem…“ A k tomu by dodaly přídavek, aby ta urážka cítění měla grády s důležitým obsahem: „…Hovno, hovno, hovno Boží… Hovno, hovno, hovno Boží.. lépe kdyby v Boha, vymrdanec, věřil…“

Pak profesor už ale ve své eseji nedořekl, že jeho teorie urážek zatuchlého konformismu dostala na frak, když Tolokonnikovová a Aljochinová odletěly za Madonou do Ameriky, a vzápětí dostaly vyhazov z Pussy Riot. Zbylé členky se od nich totiž distancovaly poté, co vystoupily v New Yorku po boku zpěvačky Madonny. Šestice členek Pussy Riot, které se podepsaly jako Kot, Garadža, Fara, Šajba, Serafima a Šumacher, zároveň tvrdí, že Tolokonnikovová a Aljochinová se původním ideálům skupiny odcizily, protože v USA vystoupily po boku komerčních interpretů. Pussy Riot prostě vždy koncertovaly na ilegálních místech, aby vzbudily pobouření.

Inu, je konec s drastickými vykřičníky za větami s důležitým obsahem, bez urážky cítění; je konec padoucnicovitým záchvatům. V barevných kuklách a pestrých šatech se kromě pravoslavného chrámu objevily třeba na střeše trolejbusu, ve stanici metra nebo v luxusním butiku. Vždy za pohoršených pohledů kolemjdoucích, jimž urazily jejich cítění. Naděždě a její kamarádce tak už asi zbyly jen ty sexy grupáče za podpory úchylné veřejnosti…

Zdroj: Blog autora