Ondřej Höppner se zabývá hlubšími souvislostmi skandálu s odhalenou cenzurou v České televizi a ukazuje, že nejde o žádný náhodný „úlet“, ale propracovaný systém manipulace. Televizní cenzura projevu prezidenta republiky a manipulace s ním ve prospěch „spřáteleného“ miliardáře a majitele mediálního impéria je v demokracii mediálním skandálem první velikosti: Šéf zpravodajství skládá funkci. Ředitel televize nejprve váhá, ale po výzvě kontrolního  orgánu učiní totéž.

Petr Dvořák (kominista v čele ČT) | foto: Česká televize

Zloděj vyšetřovatelem

Tak by to probíhalo ve slušné demokracii, o niž právě Česká televize – například organizováním demonstrací proti prezidentovi – údajně tolik usiluje. V naší realitě to však vypadá takto: Po prokazatelné cenzuře prezidenta republiky Česká televize připouští pochybení a šetření nechává na interním „Editoriálním panelu“.

„Editoriální panel“ má tyto členy: Petr Mrzena, šéfredaktor zpravodajství. Andrea Majstorovičová kreativní producentka. Roman Ondrůj, šéfredaktor regionálního zpravodajství. Richard Samko redaktor, moderátor. Jan Šenkýř redaktor, moderátor.Ivana Šmelová redaktorka, moderátorka. Zuzana Tvarůžková redaktorka, moderátorka. Marek Wollner, šéfredaktor reportážní publicistiky.

Panel byl zřízen po vzájemném obviňování soupeřících vlivových skupin v redakci zpravodajství z neobjektivity, která vyvrcholila odchodem tří zaměstnanců poraženého křídla (Drtinová, Veselovský, Komers). Byl tehdy zřízen proto, aby se tlumily „vnitřní“ vášně. Ti, kdo prohráli, jej označili za výsměch. A odešli – kam jinam než ke Zdeňku Bakalovi, který jim ve svém impériu zřídil „malou“ televizi.

Kdo je kdo

Pokud má tato skupinka (Editoriální panel) posoudit a následně vysvětlit, jak může dojít ve veřejnoprávní televizi k něčemu tak skandálnímu, jako je cenzura slov hlavy státu, pak jsme svědky pokrytectví v té nejryzejší podobě. Pan Petr Mrzena, jako vedoucí zpravodajství přímo odpovědný za cenzuru prezidenta ve svém oddělení, tedy vyšetřuje sám sebe. Dále jsou tu čtyři moderátoři, tedy (s odpuštěním) „mluvící hlavy“. To není vtip. Vedení České televize opravdu nechává posuzovat něco tak klíčového, složitého a citlivého jako je objektivita a vyváženost zpravodajství skupince, jejíž polovinu tvoří – na cenzorském „produktu“ přímo zainteresovaní moderátoři.

Dále tu máme jednu „kreativní producentku“, což je těžko pochopitelná a uchopitelná funkce – zřejmě něco jako žonglující účetní. Jak může být producent, ať kreativní nebo nekreativní, oprávněn posuzovat obsah zpravodajství, je záhada. Zbývají dvě jména: šéf regionů Ondrůj a šéf reportérů Wollner. V obou případech platí totéž, co u šéfa zpravodajství: Jsou to oni, jejichž práce by měla být hodnocena, nikoli ti, kdo by ji měl hodnotit.

Když to shrneme: Česká televize udělá kolosální průšvih (něco, co by nebylo možné ani před listopadem 89) a pověří sebe samu, ať to vyšetří. Je to taková smyčka. Kafkův zámek, zacyklený sám do sebe.

Nezbývá než souhlasit se stanoviskem Hradu, který přirovnal Českou televizi k Federálnímu úřadu pro tisk a informace. Skrze něj (od roku 1969) prováděla KSČ „aktivní informační politiku“ – usměrňovala obsahovou orientaci médií a řídila zmocněnce ve vybraných redakcích. Česká televize vykazuje tyto znaky jako přes kopírák: Zmocněnci zájmových skupin ovlivňují obsah zcela nezakrytě. Nemají se čeho bát. Jsou pachateli i soudci současně.

Výmluvy, aneb samoobsluha trapnosti

ČT se postupně pokusila obhajovat svoji cenzuru třemi důvody:

1) Obecné zkracování výroků pro Události.

Tedy (když to přeložíme): „Výroky kohokoli, včetně prezidenta republiky, zkracujeme z časových důvodů, protože Události nejsou nafukovací.“ Tato velmi „nafukovací“  výmluva použitelná pro jakoukoli manipulaci by mohla fungovat i tentokrát – kdyby nešlo o zásah UVNITŘ prezidentova výroku. Miloš Zeman ve svém projevu doslova řekl: „Jdeme (Česká republika) po stoupající cestě, na které jsou některé zbytečné kameny. Tu Viktor Kožený, tu Zdeněk Bakala, tu mnozí další.“ Česká televize ve své hlavní zpravodajské relaci (kterou sleduje denně přes 800 tisíc televizních diváků) uvedla: „Jdeme po stoupající cestě, na které jsou některé zbytečné kameny. Tu Viktor Kožený, tu mnozí další.“ Cenzor tedy z projevu vystřihl jméno miliardáře Zdeňka Bakaly, který je šedou eminencí zákulisí České televize. Cenzor tedy střihem jména uprostřed věty chtěl „ušetřit čas“?

2) Kožený je pravomocně odsouzený pachatel, kdežto Zdeněk Bakala nikoli – jde tedy o osočení ze strany politika, a v takovém okamžiku by bylo nutné dodat reakci pana Bakaly.

Toto zdůvodnění ovšem popírá to předchozí. Sestřihala Česká televize projev prezidenta republiky z časových důvodů, nebo protože Zdeněk Bakala není pravomocně odsouzený pachatel? Platí buď A nebo B. Nemůže platit oboje najednou.

Především však: Pokud bychom chápali výrok prezidenta jako osočení a ČT by byla tak superobjektivní, že by jej neodvysílala bez stanoviska pana Bakaly, pak by prakticky nemohla vysílat vůbec. Ale pokud to platí, pak je zde otázka: Kde je stanovisko Viktora Koženého? Sice byl pravomocně odsouzený (dostal 10 let za to, že způsobil škodu firmě, kterou založil), ale trest nedostal pro to, že byl „zbytečným kamenem“, jak ho označil prezident. Názor Viktora Koženého by byl jistě zajímavý. Co když se být „zbytečným kamenem“ necítí? Co když se vnímá tak, že to byl právě on, kdo rozhýbal kuponovou privatizaci, která byla v porevoluční době významným nástrojem ekonomické transformace republiky?

3) Chyba editora.

Tato v čase poslední výmluva popírá obě předchozí. Není ani krácením prezidentova výroku o Zdeňku Bakalovi z časových důvodů, ani „zásahem“ z jiných důvodů. Je to výmluva, která viní lidský faktor. Asi byl editor unavený, nepozorný, možná toho má při výrobě všech ostatních manipulací moc.

Každá ze všech tří výše uvedených výmluv nicméně popírá druhé dvě.  Česká televize tak říká: Připouštíme pochybení a nabízíme tři výmluvy, které se sice vzájemně popírají, ale – zase si můžete „svobodně“ vybrat.

Veřejnoprávní pokrytectví

Nežijeme ve vzduchoprázdnu: Každý zaměstnanec zpravodajství České televize, ať reportér nebo šéf, má samozřejmě právo na svůj politický názor. Ale v okamžiku, kdy vejde do práce, měla by se jeho mysl stát nepopsanou tabulí. Jako by nevolil, neměl politické preference, nechtěl nikoho ovlivňovat. Prostě jen dokumentuje realitu, zprostředkovává informace. Na jeho práci by neměla být ani špetka jeho osobního názoru.

Že je to v praxi nemožné? Jenže právě na této nemožnosti stojí celá koncepce „veřejnoprávnosti“. Televize by měla být buď státní – s novináři – státními zaměstnanci, nebo soukromá. Na příkladu cenzury prezidenta dobře vidíme důsledky pokrytectví stavu „ani ryba, ani rak“. Česká televize je v rukou skupiny, která si ji „zvnitřku“ privatizovala. A takzvané „Rady“ pak slouží jen k tomu, aby toto pokrytectví zvnějšku přikryly předstíráním vnější kontroly.

Ve skutečnosti nic nezmohou – ani zmoci nechtějí. Jsou prolnutím politických a lobbystických zájmů skupin, které se vzájemně drží v šachu. Hrad ovšem k žádné z nich nepatří. A tak cenzuru prezidentových slov – vystřižením jména Zdeňka Bakaly, jehož mediální impérium je s Českou televizí přinejmenším skrze pražskou havlistickou „lumpenkavárnu“ úzce propojeno – můžeme sice označit za neakceptovatelnou, zavrženíhodnou a odpuzující, ale to je asi tak všechno, co s tím lze dělat.

Česká televize: Lobbystické zájmy kam se podíváš

Zpravodajství České televize dosud fungovalo na bázi“ informačního kartelu“: ranní noviny (MF Dnes, Respekt, LN, HN) = večerní zprávy. Na první pohled šlo o výmluvu pro krytí totální jednostrannosti. Ve skutečnosti však tato metoda byla (a je) technikou ke zmnožení moci politicko – hospodářské vlivové skupiny v rukou několika málo osob, které skrze ČT manipulují veřejným míněním – podle toho jak jejich velmi „neveřejnoprávní“ zadavatelé potřebují.

Tato skupina „nezávislých veřejnoprávních novinářů“ měla a má v rukou technické prostředky a obrovské finanční zdroje z poplatků „koncesionářů“ (7 miliard ročně) pro stálou mystifikaci veřejnosti. V zahraničně politických vazbách (ukrajinská krize, protiruská kampaň, financování agentury tajných služeb Člověk v tísni, předstírající „humanitární“ operace) se často přímo účastní „zpravodajských her“. V domácích záležitostech pak na objednávku pracuje jako centrála s několika stálými „žánry“:

1) Vytváření skandálů kolem nepohodlných osob či politické opozice havlistických elit.

2) Operační zázemí pro načasování akcí zmanipulované části veřejnosti a logistická centrála pro usměrňování energie Českou televizí „rozhořčené veřejnosti“ v zájmu „elit (bod 1).

3) Rozhodování voleb, nebo nátlakových akcí, které mají naopak výsledky voleb, které v zájmech elit nedopadly, destruovat a likvidovat.

Nic se nestane

K pochopení motivace této skupiny v ČT je třeba poznamenat: Ti lidé tyto operace a manipulace většinou neprodukují ze svého politického přesvědčení. Nejde jim osobně o to, zda Sparta nebo Slávie. V podstatě jde o totéž jako před listopadem 89, jen v trochu rafinovanější a sofistikovanější podobě.

Cenzura prezidentova projevu a vystřižení jména Zdeňka Bakaly je proto pro ně jen „nepříjemným přehmatem“, kdy jsme do jejich manipulací mohli kratince nahlédnout zblízka. Samozřejmě, že všechno „uklidí“. Vždyť právě na to mají mocnou a bohatou ČT s našimi sedmi miliardami ročně.

„Editoriální panel“, jenž má cenzuru hlavy státu posoudit, je jedním z vyzkoušených nástrojů k uklízení. V podstatě jde o výsměch veřejnosti. Něco jako když je kyjevská vláda součástí vyšetřovacího týmu k nalezení pachatele sestřeleného letadla MH 17 – ač je sama hlavním podezřelým – a má navíc právo veta. Zde je to obdobné: Usvědčený cenzor vyšetřuje sám sebe – s právem rozhodnout, že o žádnou cenzuru nešlo.

Celou záležitostí se bude zabývat i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Dovolíme si odhadnout výsledek: Hodně dlouho se to povleče – a nestane se nic. Jen manipulace ČT ještě zesílí a cenzura bude důmyslnější.

Zdroj: protiproud.cz