Zaujala mě tím, že její autoři celkem bez okolků naznačují, jakým způsobem se u nás (v nechtěně komické repríze) po padesáti letech zase bude zavádět cenzura. Chlapci a děvčata z vnitra spolu s některými evropsky hodnotnými „neziskovými organizacemi“ si totiž vymysleli, jak se definitivně vypořádat s alternativními a nezávislými zdroji názorů a informací.

Našli pro ně nové jméno: kvazi – mediální projekty. Název podprahově evokuje, že vůbec nejde o subjekty, které naplňují základní atribut demokracie, tedy svobodu slova, pluralitu názorů a myšlenek. Nový terminus technicus naznačuje, že nejde o svobodná média, ale o nepřátelské projekty nejspíše ruského či čínského původu, které se pouze takto tváří. Důkazy pro to, že je tomu tak, najdeme v jejich obsahu – kritizují migraci, Evropskou unii (třeba kvůli Obecnému nařízení o ochraně osobních údajů), případně napadení číšníka nizozemskými turisty.

Proto ve shrnutí jsou tyto „kvazi – mediální projekty“ označeny za „nejprogresivnější a nejaktivnější prvek na české extrémistické scéně“. Ve zprávě je jim věnována (dle rozsahu textu) největší pozornost. Nápadné ovšem je, že autoři žádné konkrétní organizace nejmenují. Jen dodávají, že zmíněné texty jsou multiplikovány nově vznikajícími skupinami na Facebooku. Ty jsou mimochodem také označeny za součást spiknutí...Je nám tak jemně naznačeno, že číst bude stejný hřích jako psát.

Nepochybuji o tom, že v další fázi se objeví soupis těchto kvazi-mediálních projektů a jen čirou náhodou se bude shodovat se seznamem dezinformačních a prokremelských webů vypracovaným před pár lety neziskovou organizací Evropské hodnoty. A každý, kdo se bude ohánět svobodou slova, právem na informace či svobodou názorů bude označen za extrémistu. Dokonce toho nejnebezpečnějšího, protože nejprogresivnějšího a nejaktivnějšího.

Nemyslím si, že se v tomto případě jedná o duševní úlet autorů zprávy z Bezpečnostního odboru Ministerstva vnitra způsobený extrémními vedry, jak se domnívají někteří optimisté. Spíše se přikláním k názoru, že jde o závažné systémové pochybení vyplývající ze spolupráce (či spíše mesaliance) silového rezortu s neziskovou organizací financovanou převážně z externích zdrojů.

Naše dějiny v posledních více než sto letech oplývaly přehršlí příkladů, jak zhoubná pro naší svobodu byla úzká kooperace ideologických fanatiků různého zbarvení s represivním aparátem (nejen) ministerstva vnitra. Většinou to začínalo podobně jako dnes, nenápadnou změnou terminologie, třeba z rádia udělaly štvavou vysílačku. Dnes stačí nazvat internetové noviny kvazi-mediálním projektem, a již není třeba se ohlížet na svobodu slova. Totalita miluje jednoduchá řešení.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)