Zcela rozumně se prezident Miloš Zeman rozhodl k padesátiletému výročí výletu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968 nevyjadřovat. Cokoliv by řekl, by hipíci, ultrapravicový Fiala a podobní mesiáši, zkritizovali, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.

Pokud dav pískal na Babiše, jednalo se o reakci, které se prezident Zeman preventivně vyhnul. Protože ve věku mediálního přímého přenosu stačí malá banda tupounů, aby vypískala, vyhulákala a zesměšnila kohokoliv kdekoliv. Pietní akt 21. srpna před budovou Českého rozhlasu se změnil v demonstraci proti premiérovi Andreji Babišovi (ANO). Při vystoupení předsedy Sněmovny Radka Vondráčka (ANO) lidé též rušili pískotem a výkřiky. Naopak, když vrkal předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD), bylo ticho. Klasický signál, že šlo o účelovou demonstraci proti některým řečníkům.

Znamená to, že po několika stále stejných událostech již pietní akty nebudou místy piety. Hipísáci levo i pravo točiví z pietního aktu udělali žumpu. Politici budou hledat jiný formát piety než v bezprostředním styku s publikem plným pískotů, vajíčkomanů a generátorů plivanců.

Pieta přestává být pietou a slušní lidé to cítí. Proto pískot dodal body Babišovi. Byly to body za slušnost a profesionalitu. Slušní lidé cítili, že pískot neměl u rozhlasu co dělat, podobně jako před 50. lety tam neměly co dělat sovětské tanky, které přijely ze Saska.

Slovenský komediant

Zajímavé je, že k politickým hipísákům patří i slovenský prezident Andrej Kiska. Byl doslova posedlý výročím, aby se zviditelnil. Požádal slovenskou veřejnoprávní televizi a rozhlas o mimořádné vystoupení. Kdo si přečte jeho projev zjistí, že jde o zcela standardní kecy o ničem, o politickou masturbaci.

Kiskův projev nebyl o nic lepší nebo horší než Babišův. Oba projevy byly jenom žvásty. Ale pro Babiše to pronést byla povinnost, u Kisky to byla manýra.

Pokud Kiska řekl: „Je povinností dnešních demokratických politiků chránit naši svobodu, možnost rozhodovat o naší budoucnosti bez obav z toho, že naše rozhodnutí zlomí hrubá síla. Proto potřebujeme spojence se stejnými hodnotami a stejným respektem ke svobodě, právům lidí a k demokracii,“ znamená to, že to je tak povrchní, že by to mohl klidně říci Trump i Putin.

Inventura mediálního srpna

Srpen byl letos sice horký, ale mediálně podchlazený. Nic zvláštního se nedělo. Až konečně bůh Talibánců nechal pšouknout bombu v Afghánistánu a 3 Češi v maskáčích zemřeli. Nejméně 2 týdny byla srpnová media zaplněna reakcemi na zmrtvolnění 3 Čechů v Afghánistánu, kde ročně násilně umírají tisíce lidí, a nikdo z toho tam nedělá v úterý ani v pátek Vánoce.

Během srpna do 21. srpna se v médiích objevilo na 4000 mediálních výstupů se slovem Afghánistán. Z toho zhruba 40 % byly jenom regionální mutace jednoho článku. Přesto to byl veliký kopec keců. Vždyť o měsíc dříve v červenci se slovo Afghánistán objevilo jenom asi ve 1100 mediálních výstupech.

Barokní rozměr smutnění nad 3 vojáky jako velká inscenace byl zřejmý. Před rokem od 1. do 21. srpna 2017 se slovo Afghánistán objevilo jenom zhruba ve 300 mediálních výstupech.

Čili nebýt smrti 3 českých vojáků měla by mediální demokratická fronta velký problém najít začátkem srpna nějaké „gut mňam“ téma.

Tanky nadevše!

S funusem vojáků sice končil jeden mediální příběh a hrozilo okurkové vakuum, ale média měla velkou jistotu: festival keců kolem 50. let od tankové turistické výpravy Varšavské smlouvy do Československa počínaje nocí z 20. na 21. srpna.

V roce 2017 od začátku srpna do 21. srpna bylo uveřejněno na 600 mediálních výstupů se slovem okupace.

A o rok později, čili v dnešní době, na 4 400 výstupů. Samozřejmě, vždy musíme odečíst 40 % redundancí a nepodstatností.

Pokud jde o mapování tehdejších reálií a vzpomínky přímých účastníků jde o zajímavý materiál z místní a oblastní historie. Osobně jsem na toto téma napsal tento týden 8 článků týkající se tehdejších historických událostí, většinou na severu Čech. Žádné politické žvásty zvané komentáře, ale fakta. Když si lidé přečtou fakta, nepotřebují nějakého Kisku, aby si sami vytvořili v duši komentář.