14 sekund mezi životem a smrtí
Stalo se to na běžné letecké lince z Talinu do Moskvy: 21. 8. 1963 odstartoval ráno z estonského Talinu civilní letoun typu Tu-124; než se mohl rozlétnout vytyčeným směrem, došlo k mimořádné události. Krátce po startu se nepodařilo zatáhnout přední podvozkovou nohu, ta se zasekla, takže přední podvozek nešel ani opětovně vytáhnout, ani zatáhnout. Bylo jasné, že nezbude, než se s poškozeným letadlem pokusit o nouzové přistání na břicho. Jelikož byla v místě startu mlha, za nejbližší vhodné letiště pro nouzové přistání bylo zvoleno letiště Pulkovo v Leningradě.
Túčko řídil tehdy 30letý kapitán Viktor Mostovoj, jeho kopilotem byl Vasilij Čečeněv
Stevardka Alexandra Alexandrovna vzpomíná, že v kabině cestujících panika nevypukla, když se ukázalo, že Túčko neletí do Moskvy. Palubní technik Viktor Carev se ještě snažil skrz improvizovaný otvor probouraný do podvozkové šachty o uvolnění vzpříčeného podvozku. Bylo však již nasnadě, že přistání na břicho bude jedinou možností.
Libovolná přistání se zataženým podvozkem jsou nebezpečná, a to z důvodů tření a odletujících jisker, které mohou způsobit fatální požár i výbuch. Poškozený Tu-124 provedl průlet nad letištěm, aby se ze země určil rozsah škod na podvozku. Poté bylo rozhodnuto, že se letoun musí nejprve zbavit paliva. Proto začal oblétávat Leningrad v kruzích. Předpokládalo se, že Túčko bude muset kroužit nad Leningradem zhruba půldruhé hodiny. Jenže nečekaně vysazuje levý motor.
Tíseň, tu musí cítit každý, kdykoli letadlo zmizí z obrazovek radarů
Dále to bylo jako ve filmu: Do VPD (vzletové a přistávací dráhy) zbývá kolem 20 kilometrů. Dispečer se rozhoduje zkrátit Túčku dráhu k letišti a navádí jej nad centrum města Leningrad. Pod letadlem se vynořují historické památky. Aeroplán míjí Litějný most, dál je nucen kopírovat ohyb řeky Něvy. Před Tupolevem Tu-124 se nyní objevuje most Petra Velikého a rychle se přibližuje. V ten moment utichá i druhý motor. Letoun již nemá palivo. Dispečeři konstatují ztrátu letadla z obrazovek radarů. Uvědomují si, že letadlo zřejmě právě havarovalo, a to v samotném centru Leningradu.
Tou dobou Túčko prakticky padá proti mostu Petra Velikého (Bolšeochtinský most). Tupolev má oba motory nefunkční. Piloti vědí, že přistávací rychlost dotyčného stroje je poměrně velká. Mají na rozhodování všehovšudy 14 vteřin. Kapitán velí posadit letadlo na vodu (tento manévr se nazývá „ditching"/water landing, rus. «приводнение»). Štěstím je, že se na řece Něvě v daném místě nalézá jediný malý remorkér, který vzápětí sehraje důležitou roli. Na hladinu řeky se o přistání pokusí II. pilot Čečeněv. Velitel mu právě svěřil řízení. Vasilij Čečeněv je bývalý námořní pilot a často předtím přistával na moři s hydroplány.
Túčko míjí o vlásek rozestavěný most Alexandra Něvského, dělníci skáčou do vody! Letoun už je těsně nad řekou. Čečeněv k sobě přitahuje berany řízení, aby předek letounu držel nad hladinou. Posádka Tu-124 konečně dosedá na řeku Něvu. Je 21. 8. 1963. Tupolev sviští po povrchu Něvy a řítil se proti těžkému železničnímu mostu. Letadlo se konečně zastavuje 50 metrů před ním. Nikdo není zraněn. Je to „hladké přistání". Toto Túčko přitom vyžaduje až 1 600 metrů dráhy pro bezpečné přistání až do zastavení. Nyní musela stačit dráha kratší než kilometr. Přítomný remorkér odtahuje letoun ke břehu, kde dřevěné vory umožňují pohodlné vystoupení pobledlých cestujících na břeh. Incident má šťastný konec.
Tu-104 a Tu-124 — předchůdci legendárního Tu-134 (na jehož křídle tančil i náš Pan Tau)
Aeroflot zařadil letouny Tu-124 do služby v roce 1962. Vyřazeny byly roku 1980. V letech 1964-1972 toto „malé Túčko" létalo i v barvách Československých aerolinií; československý stroj Tu-124 pak 18. srpna 1970 přistál na břiše v Curychu, nikdo nebyl zraněn. Toto nouzové přistání probíhalo na normální VPD. Do Tu-124 se vešlo 56 cestujících. Túčko dosahovalo rychlosti 840 km/h, což byla jeho cestovní rychlost. Letadlo dokázalo vystoupat do výšky 11 600 metrů a jeho dolet činil 2 100 km.
Američané zopakovali sovětský nouzový manévr s přistáním civilního letadla na řeku
15. ledna 2009 (46 let po události v Leningradě) musel nouzově přistát s Airbusem A320 kapitán Chesley Sullenberger, bývalý vojenský pilot. 155 cestujících bylo zachráněno. Bylo to stejně „hladké přistání" na řeku Hudson, jako tenkrát na Něvě.
Letadlo Tu-124 vzniklo adaptací svého předchůdce Tu-104. Obě letadla si jsou velmi podobná, jen Tu-124 je zkrácenou variantou Tu-104. „Stočtyřku" je možné spatřit v Leteckém muzeum Kbely v Praze. Jeden takový dlouhá léta odstavený stroj byl nedávno dopraven z Olomouce do Zruče u Plzně, kde rozšířil sbírku soukromého leteckého muzea Air Park.
Pamatujete si na malého Pepíčka a jedno Tu-104? Kam se hrabe Macaulay Culkin
Fanouškům letectví a těchto typů doporučujeme shlédnout film „V šest ráno na letišti". Tento snímek pro mládež z roku 1958 líčí malého českého chlapce Pepíčka, který se „tak nějak" zatoulá na palubu Tu-104 a odletí s ním do Moskvy jako černý pasažér. Dlouho před Macaulayem Culkinem se ocitá „sám" v cizím městě, nikoli tedy v New Yorku, ale v Moskvě. Ve filmu zní čeština a ruština a vystupují v něm v té době slavní herci.
Tento film je ke zhlédnutí i na kanále YouTube. Jeho ruský název zní: Удивительное воскресенье — В шесть утра на аэродроме.
Poznámky: ruské letectvo disponuje hydroplány, které jsou určené k přistávání na vodě:
Letoun Tu-124 v srpnu 1963 přistál uprostřed města. Musel využít vodní plochy, resp. se musel trefit mezi dva mosty, což se naštěstí podařilo. „Mostovoj" bylo příjmení kapitána Túčka — další příklad pověstného „nomen omen", zemřel v roce 1997. Jeho kopilot, bývalý námořní pilot, Vasilij Čečeněv odešel do pilotního nebe v roce 2002. Jedenadvacátého srpna 1963 se jim podařilo zachránit desítky cestujících a 6 členů posádky. Všichni tehdy vyvázli bez zranění.
Malý bonbónek, jak v Rusku letadla „nedodržují silniční (slyšíte dobře) předpisy":
*Následující materiál čerpáme z větší části z dokumentu „Tu-124 — přistání na Něvu" (Rusko/2015) autorky Zoji Kravčenkové
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce