"Výročí 21. srpna 1968 samozřejmě umožňuje velmi rozdílné interpretace. A to i když jsou historické reálie více nebo méně jasné. Kromě hrstky starokomunistů není nikoho, kdo by se dnes v české společnosti odvážil vystupovat ve prospěch tzv. internacionální pomoci spřátelených komunistických stran a zemí v srpnu 1968," píše ve svém komentáři bývalý premiér Jiří Paroubek, který nazval Političtí kraválisté.

"V tom je česká veřejnost více nebo méně jednotná. Určitá společenská skupina, ne právě vlivná v reálném politickém životě země (její kandidáti ve volbách vesměs propadají), nazývaná obecně "pražskou kavárnou", však využívá každé možnosti k tomu, aby hledala neexistující paralely ve vývoji v srpnu 1968 s dneškem. Při troše špatné vůle lze ovšem vždy takové paralely najít," konstatuje dál Paroubek.

"Útoky "pražské kavárny" v počtu několika desítek jejích příslušníků, směřovaly již den před 21. srpnem  vůči ruské ambasádě, neboť Rusko je jimi považováno za jakéhosi správce konkurzní podstaty zkrachovalého Sovětského svazu. A tak se putinožrouti a rusožrouti, obecně tedy rusofobové, sešli včera v podvečer před ruskou ambasádou, aby hledali nebezpečí, které naší zemi nehrozí. V den výročí zase několik desítek řvounů, pokřikovalo před budovou Českého rozhlasu při veřejných vystoupeních premiéra a předsedy poslanecké sněmovny," píše se v Paroubkově komentáři.

"Ani já nejsem šťastný, že se premiérem stal člověk, který je trestně stíhaný, ale vláda jím vedená funguje a česká země zažívá slušný ekonomický i společenský rozvoj. "Pražská kavárna" něčeho podobného, jako nést odpovědnost za zemi a lidi, nebyla v zásadě nikdy schopná. Nevím, komu pomůže, když při více méně pietních shromážděních, jakým bylo shromáždění před budovou Českého rozhlasu k uctění šestnácti obětí, tedy lidí, kteří padli při obraně Českého rozhlasu 21. srpna 1968 před okupační mocí, bude docházet ke kraválům," soudí Paroubek.