JUDr. Hana Marvanová dokázala za deset měsíců zhodnotit svoji investici stokrát! Konkrétně svůj podíl (15%) ve firmě AK Veverka § Marvanová s.r.o. dokázala od února 2008 do listopadu 2008 zhodnotit z částky 30.000,-Kč na 3.250.000,-Kč.

Což o to, šikovný investor, má to však několik ALE:

Občané si ke správě věcí veřejných volí své zástupce. Osoby důvěryhodné a bezúhonné. Je dobře, že paní Marvanová chce řídit Prahu zodpovědně a odstranit klientelismus. Pražané by si však měli dávat pozor, aby nedopadli jako klienti její dřívější advokátní kanceláře, kteří přišli o své peníze. Mimochodem, krach advokátní kanceláře je i v českých podmínkách mimořádně výjimečný.

Hlídací psi demokracie slídí po tom, a správně slídí po tom, kdy kdo nějak fatálně pochybil, a zejména samozřejmě pátrají po tom, kdy se kdo nějak podezřele zázračně obohatil. Tvrdí přitom, že takoví lidé nemají v politice a ve veřejných funkcích co dělat a slavnou připomínkou je, že vypudili z premiérského křesla zesnulého Stanislava Grosse pro pouhé podezření, že k penězům na byt přišel nějak podivně, neboli, jak je módní říkat, ne zcela transparentně.

V Bibli, knize knih, stojí psáno, že jsou mezi námi takoví, kteří sice vidí malou třísku v oku jiného, ale trám v oku vlastním nevidí. A tak nám paní doktorka Marvanová kandiduje do významné veřejné funkce, a trám ve vlastním oku jí zřejmě ve výhledu nijak nebrání.

V prostředí krachujících firem nejsou bohužel ničím výjimečným taková lidská selhání, jimiž se ti, kdo se dostali do úpadku, snaží i za cenu porušení zákona něco zachránit, anebo alespoň bez náležitého protiplnění obohatit ty z věřitelů, kteří jsou jim bližší než ti ostatní. Ten, kdo obchoduje řádně a poskytuje za to, co od jiného dostane, náležitou protihodnotu, se nemusí bát ani tehdy, když jeho obchodní partner spadne do insolvence. Bát se ale musí ti, kteří v dohodě s dlužníkem zkracovali možnost uspokojení jiných věřitelů nebo sjednávali své vlastní zvýhodnění.

V takovém případě soud rozhodne o tom, že tyto jejich úkony jsou tak zvaně neúčinné. To ale na druhou stranu znamená, že rozhodl-li soud o neúčinnosti některých úkonů, ten, kdo je v dohodě s dlužníkem realizoval, buď v rozporu se zákonem zkracoval jiné věřitele, nebo zvýhodňoval sebe sama, případně i jiné osoby. Rozhodnutí soudu o neúčinnosti právních úkonů tedy už v sobě obsahuje neúprosný závěr, že ten, kdo neúčinné úkony konal, se snažil buď v rozporu se zákonem obohatit sebe nebo jiné osoby, nebo aspoň ochudit ostatní věřitele.

Proč tak dlouhý, právnicky složitý, výklad?

Protože ten, kdo v rozporu se zákonem obohacuje sebe anebo ochuzuje jiné (a kdyby to tak nebylo, soud by o neúčinnosti jeho právních úkonů nemohl vůbec rozhodnout), zřejmě není tím pravým světlonošem, který má právo všem ostatním vysvětlovat, co je a co není správné, a jak si mají počínat, aby si počínali správně.