Někdy se až divím, že se mne ty hnusácké výroky soudružky Semelové nedotýkají, nedokážou mi zvednout adrenalin. Zřejmě už kdysi dávno překročila jistou mez, abych ji mohl brát vážně… Nedotýkají se mi její výroky, ani fakt, že je pronáší beztrestně. Je to možná lepší, než ji vmanévrovat do role mučednice. Stejně tak mi nevadí, že byla zvolena poslankyní – to už prostě, tak nějak patří k těm negativním stránkám demokracie. Na Martě Semelové mi ale naopak moc vadí, že je to učitelka!

Rudá zrůda s řití místo tlamy

Můj kdysi oblíbený novinář Ludvík Vaculík, měl svou teorii o tom, jak hodně se toho dá poznat – vyčíst z lidského ksichtu, z mimiky, z gest. Něco na tom rozhodně je!

A tak se, ve vší skromnosti, alespoň tiše raduju, že ty komunistické žvásty, šíří zrovna ta paní s permanentním výrazem vzteklého psa, při jejímž křečovitém úsměvu tuhne krev…