„Tato zařízení připomínají ledničku. Uvnitř je teplota nižší než venku, ale to je samozřejmě kompenzováno tím, že zahříváme okolní prostor a vydáváme energii na ochlazení chladicí nádoby,“ vysvětluje Igor Lukjančuk z Université de Picardie Jules Verne (UPJV) ve městě Amiens (Francie).
Dnes jsou využívány nejen k filtraci a zlepšení kvality elektrických signálů, ale i jako klíčová součást počítačových paměťových buněk a zařízení pro trvalé ukládání. Takzvané superkondenzátory s rekordně vysokou hustotou energie se mohou v budoucnu stát základem energetického průmyslu.
„V daném případě doménová stěna hraje roli jakési natažené pružiny. Když se její poloha posouvá v důsledku nerovnováhy náboje, narovnává se a uvolňuje elastickou deformační energii. V důsledku toho se posunuje dále než očekáváme. To způsobuje negativní kapacitní odpor,“ pokračuje Lukjančuk.
Vědci doufají, že podobné „antikondenzátory“ rychle proniknou do elektronického průmyslu, což pomůže zrychlit práci počítačů a zároveň je udělat odolnějšími vůči přehřívání díky tomu, že teď mohou inženýři prudce snížit napětí na tranzistorech.