Zdeněk Jemelík
19. 4. 2019      ZdenekJemelik a Chamurappi
Dne 15. dubna 2019 pokračovalo v soudní síni Krajského soudu v Brně u senátu Aleše Novotného hlavní líčení ve „velké daňové kauze“ proti Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) & spol. Na ten den předseda senátu předvolal jako jediného svědka Jana Doležala. V tlupě čekajících před soudní síní vládla nejistota: svědek působil také v řízení proti SAZ & spol. u Městského soudu v Brně, a tam se dostavil k výslechu až na druhý nebo třetí pokus. Když se tedy objevil před soudní síní, zavládla spokojenost: vyhlídka na další hodiny přehrávání odposlechů nikoho netěšila.
Po obvyklé „kulturní vložce“ těžkooděnců Vězeňské služby, tedy po ověření, že za stolem soudců se skutečně neskrývá terorista s kulometem, po přivedení SAZ, rozmístění ozbrojenců po soudní síni a jejich prověrce listin, jež podal SAZ obhájce, předseda senátu zahájil hlavní líčení a předvolal svědka před soud.

Pro lepší orientaci laskavého čtenáře předesílám informaci, že v r. 2013 se tehdejší ministr financí Andrej Babiš v Poslanecké sněmovně pochlubil, že tehdy ještě „jeho“ Finančně analytický útvar (dále jen FAU) odhalil síť podvodníků, kteří krácením daně z přidané hodnoty při obchodování s pohonnými hmotami poškodili stát o 1,5 miliardy Kč. S tím mělo souviset zatčení SAZ v hotelu Hilton, kde měl dlouhodobě pronajatý apartmán. Pravda byla taková, že FAU skutečně takovou síť odhalil a na její členy podal policii trestní oznámení. Základním článkem sítě byla společnost Czech petrol distribution (CPD). SAZ ale patřil do jiné skupiny, ovládané firmami P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. Soudě podle toho, co se vypráví mezi obhájci obžalovaných z „velké daňové kauzy“, policie na základě trestního oznámení FAU nikoho nestíhá.

Na našem svědkovi je zajímavé mimo jiné to, že patří mezi osoby, dotčené zmíněným trestním oznámením FAU. Jak jsem uvedl výše, známe jej také z trestní věci SAZ & spol. vedené u Městského soudu v Brně. V ní je SAZ stíhán kvůli tomu, že si koupil několik údajně křivých svědeckých prohlášení, jichž chtěl použít (ale nepoužil) k zvrácení obvinění ve „velké daňové kauze“. Svědek patřil mezi dodavatele předmětných prohlášení a navíc podal (samozřejmě rovněž křivé) trestní oznámení na vyšetřovatele případu. Přípravy i provedení akce konal pod dohledem policie, kterou informoval o každém kroku. Peníze, které dostal za svou špinavou práci, odevzdal policii. Pracoval tedy v této kauze zcela nezištně (sic!) či v žoldu jiného zájemce o poškozování SAZ. Policista, který od něj přijal trestní oznámení, přišel o zaměstnání, dostal se před soud a byl nepravomocně odsouzen. Podobně dopadl advokát, který na žádost svého kamaráda zprostředkoval seznámení Jana Doležala s policistou. Díky setkání s ním se dostali dva lidé do neštěstí.

Svědek byl nedávno odsouzen pro podvod k podmíněnému trestu. Před 12 lety za „pasáctví“.

Jan Doležal se od začátku výpovědi nechal vést otázkami předsedy senátu, který se snažil vyslechnout jej co nejdůkladněji a snažil se skutečně s fortelem. O doplnění výsledků jeho úsilí se pak přičinil státní zástupce, velmi významně SAZ a okrajově někteří další.

Nejlépe se vyslýchanému dařilo vysvětlování, že od událostí uplynulo mnoho času a už si na nic nepamatuje. Ale i tak se spojeným úsilím vyslýchajících podařilo „vyrýžovat“ aspoň základní informace. Obchodem s pohonnými hmotami se svědek zabýval od r.2010, tedy o dva roky dříve před obžalovanými v této kauze. Uvedl, že z obžalovaných zná pouze SAZ a jednou se setkal s obž. Danielem Rudzanem, kterého označil v soudní síni. Možná se letmo setkal letmo s obž. Ladislavem Mazurou. Dále vypověděl, že se náhodně spřátelil se zakladatelem výše zmíněné firmy CPD Bohušem Némou a začal u něj pracovat. Měl se starat o odběratele. Měl plat a služební vozidlo. V CPD pracoval také Martin Veselý, spoluobžalovaný SAZ v řízení u Městského soudu v Praze a další z dodavatelů údajně falešných doznání. Bohuš Néma jej ale vyhodil dříve, než svědek z firmy odešel. S Martinem Veselým se sblížil až na úroveň přátelství mezi rodinami. Jezdili na dovolené třeba i na Floridu. V CPD se poznal i s Martinem Valentovičem, svědkem obžaloby v obou Zadehových řízeních a rovněž dodavatelem falešných svědeckých prohlášení a spolupracovníkem policie. Vedle falešných prohlášení sepsal i jedno pravdivé, které uložil u svého právníka. V něm potvrdil nepravdivost falešných svědeckých prohlášení a vysvětlil své jednání.

Nezávisle na všem výše řečeném se přátelil s Petrem Pfeiferem, korunním svědkem proti SAZ v této kauze. Nebyl to ani tak obchodní partner jako kamarád. Neví ale, kolikrát a kde se s ním setkal a o čem se bavili kromě obchodních záležitostí.

Se SAZ jej seznámil nynější korunní svědek obžaloby Petr Pfeifer, který jej pozval na schůzku do Vídně na rozhovor se SAZ, jehož se kromě něho, SAZ a Petra Pfeifera zúčastnil i spolupracovník SAZ Sulejmani. Jeho „hostitelé“ na něj měli činit nátlak, aby společnost CPD odebírala od nich pohonné hmoty. Sulejmani na zdůraznění naléhavosti nabídky prý vytáhl pistoli. Později proběhla ještě další schůzka v pražském hotelu, které se zúčastnil i Bohuš Néma, majitel společnosti CPD. Zde se svědkem nakládali nešetrně: Sulejmani jej podrobil důkladné osobní prohlídce.

Zmínil se také, že se rozšířily pověsti, že okradl SAZ o 100 milionů Kč. Bohuš Néma proto na jeho žádost vyvolal jejich schůzku v Praze, která byla hodně nepříjemná. Krádež samozřejmě popřel. Původcem obvinění měl být Petr Pfeifer a svědek netuší, proč to tvrdil, ani neví, proč by lhal. Policie jej kvůli tomuto nařčení nikdy nevyslýchala.

Snažil se uspokojit zájem soudce i státního zástupce o informace o historii a činnosti společnosti CPD a jejich zakladateli Bohušovi Némovi. Popřel, že by výsledkem jeho schůzek se SAZ mělo být zahájení obchodování CPD s P.P.S. GmbH. CPD podle jeho tvrzení nikdy od P.P.S. GmbH nenakupovala.

Popřel část vyprávění Petra Pfeifera o jeho stycích se SAZ. Připustil, že opakovaně podepsal pod nátlakem nějaká prohlášení. Nátlak ale nevyvíjel SAZ, nýbrž „brněnský právník“ s Evou Halamkovou (rovněž nepravomocně odsouzenou v kauze, vedené u Městského soudu v Brně). „Brněnským právníkem“ nepochybně mínil advokáta Ondřeje Kučeru, „operačního důstojníka“ domnělého organizovaného zločineckého uskupení a nyní nepravomocně odsouzeného v řízení, vedeném u Městského soudu v Brně proti SAZ & spol. Celkem se z jeho vyprávění vynořuje personální propojení „velké daňové kauzy“ a řízení, vedeného proti SAZ & spol. Městským soudem v Praze.

Jeho vystoupení obsáhle okomentoval SAZ. Upozornil zejména, že jsou rozpory mezi svědkovou výpovědí v tomto řízení a před Městským soudem a na policii. Zaznamenal významné rozpory mezi jeho svědectvím a výpovědí Petra Pfeifera na policii a před soudem. Poukázal na propojenost Jana Doležala, Martina Veselého a Martina Valentoviče jednak s Petrem Pfeiferem, ale také s Bohušem Némou. Tito lidé mají zřejmě společná tajemství. Z rozporů mezi svědectvím Jana Doležala a Petra Pfeifera vyvodil přesvědčení o jejich nedůvěryhodnosti. Namítl m.j., že kdyby byl Petr Pfeifer věrohodný, policie by na základě jeho vyjádření musela vyšetřovat Jana Doležala a jeho kamarády kvůli krádeži 100 milionů Kč. Dále SAZ korigoval svědkovo vyprávění o jejich setkáních. Např. ve Vídni mu Petr Pfeifer pouze představil svědka, ale on sám s ním žádná jednání nevedl. Vysvětlil důvody k jeho tělesné prohlídce při druhém setkání : SAZ měl po únosu důvod obávat se o svou bezpečnost a Jan Doležal přišel s legendou, že má užitečné zprávy o pachatelích jeho únosu, z čehož vyvozovali, že je s nimi ve spojení. Svědek mu pak skutečně nabízel zprostředkování poznatků o pachatelích únosu. Jejich zdrojem měli být dva vojáci s napojením na CIA. Ti mají mít informace o jakési „mocné skupině“ která SAZ ohrožuje. Ti ho pak zastavili na ulici a nabízeli mu ochranu proti této „mocné skupině“. Chtěli za to 5 milionů EUR.

Jsem zvědav, čí verzi vyprávění o setkání svědka se SAZ uvěří soud v odůvodnění rozsudku.

Z vystoupení SAZ lze vyvodit závěr, že zmíněné osoby se vztahem k Petru Pfeiferovi a společnosti CPD jsou nevěrohodné. Zřejmě se dopouštěly nezákonností při obchodování s pohonnými hmotami a vzájemně se obviňují i z jiných nekalostí. Policie o nich ví, nestíhá je, a když se to hodí, použije je pro své cíle, ať jsou počestné či nezákonné.

Za zmínku stojí, že přítomní obžalovaní představitelé společností Ecoll Invest a.s. a P.P.S. GmbH, obžalovaní Petr Moštěk a Petr Dokládal, se shodně vyjádřili, že svědka nikdy dříve neviděli. Obžalovaný Petr Moštěk popsal činnost skupiny kolem společnosti CPD, samu CPD označil za zprostředkovatele krácení daně z přidané hodnoty a pozastavil se nad tím, že policie sice o činnosti lidí z této skupiny ví, ale nestíhá je a za jimi napáchanou škodu činí odpovědnými jeho a jeho spoluobžalované.

V tomto procesu jsme v jakémsi mezičase. Do rozsudku je ještě daleko, neboť na výslech čeká ještě nakolik desítek svědků, jejichž nekázeň brzdí postup řízení. V této situaci svědkovo vystoupení ve spojitosti s výklady SAZ a Petra Moštěka posiluje dojem, že v současném stavu poznání není tolik záhad v obrazu počínání obžalovaných jako v taktice policie. Její přístup ke skupině kolem CPD je ovšem pouze jednou z pozoruhodností, o nichž jsme se v průběhu řízení dověděli. Za zamyšlení ale stojí vysvětlení Vězeňské služby, že doprovod těžkooděnci je v zájmu ochrany osobní bezpečnosti SAZ.