JIŘÍ KOBZA a Tomáš Doležal poukazují na současnou do nebe volající nespravedlnost vůči křesťanským komunitám po celém světě a vzpomínají také na Kosovo, černočerné svědomí Západu

V souvislosti s nedávným útokem osamělého střelce v novozélandském Christchurch, ale i v jiných komentářích, které se týkají například kritiky nelegální migrace do Evropy, se začíná objevovat a akcentovat téma údajné antiislámské nenávisti, která je nábožensky motivovaná – a která by neměla mít v demokratické společnosti místo. Je zajímavé a signifikantní, že tyto úvahy se objevují pouze ve vztahu k muslimské komunitě. Je tomu tedy tak, že v současném světě jsou terčem a cílem nenávisti nejrůznějšího typu na náboženském základě pouze muslimové?

Podívejme se na tuto záležitost poněkud podrobněji.

Kde je nejhůře

Podle Indexu pronásledování, který vydala mezinárodní organizace Open Doors, na celém světě roste naopak počet pronásledovaných křesťanů. Dle tohoto dokumentu v současné době trpí pronásledováním více než 245 milionů křesťanských věřících, přičemž organizace Open Doors zkoumala situaci ve 150 zemích. 

„Současná situace pronásledovaných křesťanů je katastrofální a znepokojující,“ uvedl Markus Rode, ředitel německé sekce Open Doors.

Mezi země, v nichž jsou křesťané nejvíce pronásledováni, patří Severní Korea, Afganistán, Somálsko, Libye, Pákistán, Súdán, Eritrea, Jemen, Irán a Indie. Dle organizace Open Doors, ve stále větším počtu zemí křesťané zakoušejí sociální exkluzi a útisk ze strany státu“. 

Open Doors poukazuje také na narůstající pronásledování křesťanů ze strany militantního islámu, zejména pak v Asii a Subsaharské Africe, ve státech jako je např. Libye nebo Egypt (množící se násilné útoky na koptské křesťany)

Jen v samotné Nigérii bylo za loňský rok zavražděno pro svou víru 3.731 křesťanů, více než ve všech dalších zemích světa dohromady. Výzkum podle dat Open Doors také ukázal, že každý měsíc je kvůli víře v průměru zabito 322 křesťanů, zničeno je 214 domů vlastněných křesťany nebo kostelů. 

Obdobně hovoří i Výroční zpráva o pronásledování křesťanů zveřejněná britskou organizací Release International, která varuje, že v Číně, Indii a Nigérii se v roce 2019 pravděpodobně zvýší počet útoků na křesťany.

I tato zpráva potvrzuje, že mezi země v tomto směru nejvíce ohrožené patří Nigérie, kde se křesťanské vesnice stávají trvalým terčem útoků ozbrojenců z hnutí Boko Haram anebo z kmene Fulani. Zpráva uvádí, že tito ozbrojenci vyhání křesťany z jejich domovů, zabíjejí a přemisťují tisíce lidí. 

Dle údajů Křesťanské asociace v Nigérii došlo dokonce v této zemi v loňském roce k zavraždění šesti tisíc křesťanů, převážně žen a dětí. Za posledních sedm let se pak oběťmi náboženského násilí staly řádově desítky tisíc lidí křesťanského vyznání. Útoky na křesťany v Nigérii mají bezpochyby už téměř genocidní charakter.

Smutný je ale zejména fakt, že cílená likvidace křesťanů v tomto africkém státě se děje téměř za nezájmu médií. Když jsou vražděni křesťané v Nigérii, svět mlčí. Když zahynou běženci při nebezpečné cestě z Afriky do Evropy na moři, jsou toho plné noviny. Je to neuvěřitelný nepoměr. 

Nigérie tedy jednoznačně vede statistiku zemí ohledně počtu křesťanů, zavražděných kvůli jejich víře. A právě zde se možná hraje o stabilitu celé Afriky, časované bomby pro Evropu. Nigerijský katolický biskup Hyacinth Egbebo v této souvisosti varoval: "Pokud islamisté obsadí Nigérii, bude to pro ně odrazový můstek k dobytí menších zemí. Pokud Nigérie padne do spárů islámských extremistů, tak bude ohrožena celá Afrika."

Časovaná bomba

Pronásledování křesťanů v Africe není, bohužel, omezeno pouze na Nigérii. Obdobné útoky probíhají, byť v menším měřítku v Egyptě (proti Koptům), Súdánu, Somálsku nebo Libyi. Anebo ve Středoafrické republice, kde ozbrojení povstalci napadli tábor křesťanských uprchlíků ležící při biskupství ve městě Alindao na jihu země. Nechali za sebou stovku mrtvých. Podle místních zdrojů útoku přihlíželi vojáci z mírového kontingentu OSN, ale žádnou pomoc neposkytli. 

Dalším teritoriem, kde k těmto útokům dochází v masovém měřítku a dlouhodobě, je Asie, ať už Blízký Východ anebo jižní a jihovýchodní část kontinentu.

Například Pákistán: Tyto ataky na pákistánské křesťany zahrnují mimo jiné útok na kostel v Kvétě, kde bylo zabito 9 lidí; sebevražedný útok na dětském hřišti v Láhauru, kde zůstalo 70 mrtvých; dva pumové útoky na kostely v Láhauru v březnu 2015, které zabily 14 lidí; dvojnásobný sebevražedný pumový útok v péšávarském kostele v roce 2013, který za sebou zanechal zhruba 80 mrtvých; téměř 40 domů a jeden kostel zapálené ve městě Gojra v Paňdžábu, kde bylo osm lidí upáleno zaživa.

V Iráku zase poklesl počet křesťanského obyvatelstva od roku 2003 dodnes z 1,5 milionu na necelých 275 tisíc (především kvůli radikálům Islámského státu). A společně s nelegální migrací z Afriky (ale i Asie) se tragický a zlý fenomén pronásledování křesťanů přesouvá posupně i do Evropy.

A když se přesuneme do Evropy, je situace též velice tristní.

Nejen Třetí svět

Podle německého webu PI-News byly jen během března 2019 poničeny nebo zapáleny čtyři kostely. Web dále píše: "V naší zemi probíhá plíživá válka proti všemu, co symbolizuje křesťanství: jsou to útoky na kříže, na sošky svatých v kapli, na kostely a dokonce i na hřbitovy. Zpřerážené kříže, zničené oltáře, podpálené výtisky Bible, převrácené křtitelnice a dveře kostela jsou počmárané islámskými výrazy jako třeba 'Alláhu Akbar'."

Zpráva dále konstatovala, že jen v Bavorsku bylo v loňském roce poničeno asi 200 kostelů: "V současnosti se policie zabývá znesvěcením kostelů téměř dnes a denně. Pachatelé jsou často mladiství výtržníci s migračními kořeny." Ve většině případů těchto útoků se úřady a média snaží identitu vandalů zatajit. Ve vzácných případech, kdy na veřejnost unikne informace, že pachatelé jsou muslimové a migranti, jsou tito prezentováni jako duševně nemocní lidé: „O narůstajícím počtu útoků na křesťanské symboly se obecně veřejně prakticky nehovoří a nepíše. O identitě pachatelů se téměř vždy mlčí... Prakticky nikdy ani slovo, ani sebemenší náznak, který by mohl vést k podezření, že s tím mají něco společného migranti. Ostrakizace a vyloučení ze společnosti pachatelům nehrozí, naopak ti, kdož se odváží spojovat znesvěcení křesťanských symbolů se současnou nelegální masovou imigrací do Evropy, jsou obviněni z šíření nenávisti a nenávistných projevů…“

Oficiální údaje, které vydala Spolková kriminální policie, říkají, že v loňském roce došlo přibližně ke stovce útoků na křesťany či symboly jejich náboženství. Čtrnáct z těchto ataků měli na svědomí žadatelé o azyl, kteří pocházejí ze zemí Blízkého východu či Afriky.

Etnickou příslušnost zbývajících pachatelů statistiky neuvádějí. Je tak možné, že i mezi zbylými agresory budou muslimští migranti. Devětkrát to skončilo vážným zraněním a statistiky říkají, že přibližně pětadvacetkrát se útočilo na kostel a jiné náboženské symboly. Statistika nábožensky motivovaných násilných činů velmi znepokojila několik německých politiků. Je otázkou, zda například na jejich slova o ochraně křesťanů není už příliš pozdě.

O Francii ani nemluvě

Obdobná je situace ve Francii. Studie z ledna 2017 uvedla, že "extremistické islamistické útoky na křesťany" vzrostly ve Francii o 38 procent, z 273 útoků v roce 2015 na 376 útoků v roce 2016. Většina těchto útoků se stala v době Vánoc a "mnoho útoků se událo v kostelech a různých modlitebnách."

Ve Francii jsou podle výše zmíněného webu každý den znesvěceny v průměru dva kostely. Během celého roku 2018 pak ve Francii proběhlo 1 063 útoků na kostely a křesťanské symboly jako jsou kříže, obrazy a sochy. To představuje nárůst o 17% oproti roku 2017. 

Že je situace věřících obecně ve Francii dlouhodobě vážná a neřešená, potvrzuje i osud místních židů, kteří se ze země z obavy o svou bezpečnost masově vystěhovávají – od roku 200 již přes 55 tisíc.

V roce 2018 francouzské ministerstvo vnitra evidovalo 541 antisemitských útoků, 100 útoků antimuslimských – a desetinásobek, 1063, útoků protikřesťanských - což je o 185 více než v roce 2017.

V tomto kontextu stojí za pozornost prohlášení poslance Evropského parlamentu Nathana Gilla: "Mluvíme o nesnášenlivosti vůči křesťanům ve světě a přitom nevěnujeme pozornost skutečnosti, že před našimi vlastními dveřmi a na našich ulicích se rozmáhá křesťanofobie a nesnášenlivost vůči křesťanům ... Musíme začít říkat: Ne! Stačí už!“ Gill dále zdůraznil, že pokud Evropa zanedbá své dědictví náboženské svobody, pak urazí oběti svých předků, kteří pracovali a bojovali za to, aby nám předali svobodnou a demokratickou Evropu. 

Růst diskriminace křesťanů z náboženských a etnických důvodů v Evropě dokládá též vídeňský "Dokumentační archiv intolerance vůči křesťanům" ve své zprávě. Za poslední rok zde dokumentuje 180 případů, jako jsou násilné útoky na křesťany, kostely a hřbitovy či jiné protikřesťanské hanobení. Velkou část z těchto případů představují útoky na křesťanské uprchlíky zejména ze strany muslimů v azylových domovech. 

Ellen Fantini z této organizace dále poukázala na existenci jasných důkazů, že křesťanské pronásledování v Evropě se skutečně děje. Organizace, kterou zastupuje, shromáždila od roku 2006 více než 2200 případů netolerance nebo diskriminace křesťanů v Evropě. Uvedla také příklady, kdy svoboda projevu, svoboda svědomí a rodičovská práva křesťanů v Evropě nebyly dodrženy, a to i navzdory velmi jasným předpisům EU, které by je měly ochraňovat. 

Nejhůře v dějinách 

Wilson Chowdry z Britsko-pákistánské asociace křesťanů zase poukázal na jiný alarmující jev, když poznamenal, že v Evropě nárůstá pronásledování křesťanských uprchlíků a křesťanských Evropanů, kteří konvertovali z islámu. Svoboda náboženského vyznání musí být neustále obhajována 

Zmocněnec EU pro náboženskou svobodu Ján Figeľ pak konstatuje, že zhruba 100 tisíc křesťanů je na světě ročně zabito pro svou víru. Za mlčení hlavních evropských masmédií.

Podle švýcarského biskupa Stephana Turnovszkého nebyla situace křesťanů ve světě v moderních dějinách ještě nikdy tak špatná jako v současnosti. Evropa podle Turnovszkého postupně selhává v ochraně lidí, především nově příchozích křesťanských uprchlíků. „Poté, co riskovali své životy, aby se dostali do Evropy, čelí často násilí, výhrůžkám a diskriminaci na základě své křesťanské víry,“ řekl. 

Kdo vzpomene na Kosovo?

V souvislosti s nedávným požárem katedrály Notre-Dame stovky Srbů na sociálních sítích připomínají, že když v letech 1999 až 2004 albánští teroristé v Kosovu vypalovali desítky křesťanských chrámů a klášterů, nejenže svět s varováním na tyto zločiny neupřel pozornost, ale bylo to prakticky všem jedno. Stejně tak jako když obdobné akce (ze strany slovanských muslimů) probíhaly proti křesťanům v Bosně či Makedonii. 

Jednou ze známých srbských osobností, která na toto upozornila, byl dokumentarista, režisér a moderátor Boris Malagurski: „Co lidé na světě teď vidí v Paříži, na to srbští občané bezmocně hledí od roku 1999 ve své jižní provincii, kde nebyl spálen a zničen pouze jeden chrám, ale přes 150 kostelů, klášterů a sakrálních staveb. A to úmyslně. Kosovská Mitrovica, Prizren, Obilič, Kosovo Pole, Gnilane, Peč, Brnjak, Uroševac a mnohá další místa. Proč to není hlavní zpráva? Protože se většina médií neřídí svědomím, ale politikou“, napsal na Facebooku.

S dalším příspěvkem podobného rázu přišla politička Milica Djurdjević. „…Francouzi se nás ptali: proč je pro vás Kosovo tak důležité? Dejte od něj ruce pryč, jako jsme my dali ruce pryč od Alžírska. Opomněli říct, že jejich Notre-Dame není v Alžírsku, ale v Paříži. Teď, když hoří perla křesťanské architektury a velká část lidstva truchlí nad ztrátou tak velikého historického pokladu, možná lépe pochopí nás Srby, kteří jsme byli svědky toho, jak během jednoho jediného dne 35 našich svatyní lehlo popelem,“ uvedla.

Narážela tak na tragické události ze 17. března 2004, kdy kosovští Albánci prováděli etnické čištění, ničili chrámy, kláštery, bořili domy a vyháněli a vraždili srbské obyvatelstvo. Šlo fakticky o plošný pogrom. Kosovští Albánci se navíc k těmto útokům a etnickému čištění odhodlali i přes přítomnost mezinárodních vojsk na území Kosova, která vše nechala prakticky bez povšimnutí.

Ideologičtí bratři

Ze stovek komentářů a diskusních příspěvků jasně plyne, že Srbové sice pochopitelně litují škody na slavném chrámu Notre-Dame v Paříži, ale s lítostí pozorují, když tuto tragédii oplakává celý civilizovaný svět, zatímco ničení jejich středověkých chrámů ze strany kosovských Albánců nikoho nezajímalo…

V souvislosti s hlasy, které jsou kritické vůči prapodstatě – a hlavně praxi – islámské ideologie, ať už ve smyslu jejího exportu (v podobě nelegální migrace a pod jejím pláštíkem) do Evropy nebo vůči této doktríně jako takové, často zaznívá verbální protiofenzíva tzv. liberálně demokratických lidskoprávních aktivistů vedená v tom duchu, že jakékoli verbální útoky na islám jsou v podstatě totožné s nacistickým antisemitismem a útoky na Židy ve 30. a 40. letech minulého století.

Podíváme-li se nyní, na prahu Velikonoc, s chladnou hlavou na výše uvedené údaje o (převážně muslimském) pronásledování křesťanů v současném světě, musíme konstatovat, že jde o neuvěřitelný cynismus a drzost. A že mnohem přiléhavější by byla naopak analogie mezi německým nacismem a islámem.

Ostatně – jednalo se v minulosti o politické a ideologické pokrevní bratry, kteří rukou společnou a nerozdílnou v průběhu druhé světové války například právě vraždili balkánské křesťany a Židy.

Protiproud.cz