Akreditovaná laboratoř Státního veterinárního ústavu v Jihlavě zjistila, že vzorek svaloviny pstruha, který byl dovezen z Itálie, obsahuje 13,4 µg/kg, přičemž povolený limit je 2 µg/kg.  Razantně zvýšený ukazatel zcela spravedlivě budí obavy z možných vedlejších účinků ryb při jejich konzumaci.

Potenciální kancerogenní látka leukomalachitová zeleň a malachitová zeleň patří k barvivům s fungicidním účinkem a při chovu sladkovodních ryb, zejména kaprů a pstruhů, se používá už od poloviny 30. let minulého století. Podle portálu bezpečnostpotravin.cz mohlo být příčinou kontaminace ryb například ilegální použití látky jako léčiva nebo kontaminace z jiných vod a sedimentů.

Daná látka je povolená pouze pro chov akvarijních ryb. Nařízení komise Evropské unie č. 37/2010 o farmakologicky účinných látkách a jejich klasifikaci podle maximálních limitů v potravinách živočišného původu nedefinuje leukomalachitovou zeleň jako povolenou látku. Navíc je také látka zakázaná při chovu ryb v Kanadě a USA.

Na Slovensku malachitová zeleň není zařazena v Potravinovém kodexu jako povolená farmakologická aktivní látka. Zároveň není ani registrována jako veterinární lék, nebo schválená jako veterinární přípravek. Z tohoto důvodu se nesmí podávat zvířatům, které produkují potraviny.

Kontaminace se stala poprvé? V Česku nikoliv

O nálezu reziduí leukomalachitové zeleně ve svalovině pstruha se v České republice naposled mluvilo v roce 2017. Státní veterinární zpráva vydala tehdy zákaz vydávání pstruhů ze sádek v Pravíkově na Pelhřimovsku pro Kraj Vysočinu. K zákazu došlo kvůli překročení rozhodovacích limitů v rybách a nevyhovení parametrům, které byly stanoveny na základě Rozhodnutí Komise 2002/657/EC.

Dříve byl zaznamenán také případ v roce 2012 v ujčovském rybářském hospodářství na Vysočině. Nicméně podle státní veterinární správy díky systému kontrol se tato ryba nedostala do obchodů.

Vedlejší účinky látky u ryb jsou prokázané. Jak je to u krys a člověka

Ing. Jana Máchová, Ph.D. a tým kolegů z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích provedli ve spolupráci s Výzkumným ústavem rybářským a hydrobiologickým ve Vodňanech studii věnovanou rizikům používání dané látky v rybářství. Podlé dané studie působení látky spočívá v blokování několika dýchacích enzymů bakterií a parazitů. V jistých případech je tato látka nenahraditelná a aplikuje se v podobě šestidenní koupele s každodenní výměnou lázně.

Nicméně, podle vědců kromě profylaktických účinků pří použití malachitové zeleně při koncentraci 2 mg.l-1 byla zpozorována u pstruhů nižší hmotnost, vyšší mortalita a anemie. Kromě toho u ryb vystavených vlivu látky v koupeli v raném stádiu vývoje byl zaznamenán vznik nádorů v žaludku, střevech a játrech a vliv na krev ryb. Vědci zjistili, že malachitová zeleň se snadno vstřebává do živočišné tkáně, přičemž barevná složka látky se vylučuje, ale její nebarevná forma se z tkanin vylučuje mnohem delší dobu. Účinek malachitové zeleně při její přímé aplikaci se zkoumal u teplokrevných živočichů, zejména u krys, a bylo prokázáno zvýšení počtu nádorů, výskyt defektního potomstva až do 9. generace a poškození kostry, srdce, ledvin a jater.

O výzkumu o účincích malachitové zeleně v metabolizované formě informoval Úřad pro zdraví a bezpečnou výživu (AGES). Studii zpracovával Ústav pro vyšetřování potravin (ILMU) ve Vídni na základě údajů o spotřebě ryb v Rakousku a prováděl vyhodnocení expozice obyvatel těmito látkami. Podle zprávy se počítalo s obsahem nejvýše 118,9 μg leukomalachitové zeleně na kg ryb (hodnota zjištěná v Rakousku), což by u osob s vysokou konzumací ryb (denně konzumujících průměrně 62 g ryb resp. 130 g, resp. 146 g) znamenalo příjem 0,83 až 0,42 μg/kg na tělesnou hmotnost. Jednalo se o předškolní děti, ženy a muže. Na základě zjištěných údajů byla vypočtena hodnota „Margin of Exposure“ (MOE, tj. poměr hodnoty NOAEL k expoziční dávce) pro předškolní děti ca 25 000, pro ženy 50 000, pro muže 41 000. Ze studie vyplynulo, že i při extrémně vysoké spotřebě ryb s vysokým obsahem leukomalachitové zeleně je riziko minimální.

Na závěr obou studií vědci upozorňují, že i když nebyly zjištěny přímé škodlivé důkazy, používat malachitovou zeleň se nedá často a bez oprávněného důvodu. Celkový zákaz použití při rybním chovu se nedoporučuje vzhledem k nenahraditelnosti dané látky.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce