Proč tolik dluhů

Ze zprávy Ústavu mezinárodních financí vyplývá, že se globální dluh loni zvýšil o 3,3 biliony dolarů, na 243 bilionů. Z toho 65 bilionů připadá na souhrnné státní dluhy, což je téměř 1,5krát více než v krizovém roce 2009.

Extrémně velký poměr dluhu a HDP mají ve vyspělých zemích – 390 %. Největší mají v Japonsku, Francii a Austrálii. Na rozvojových trzích byl naopak růst dluhu zpomalen na minimum od roku 2001.

Analytici konstatují, že tento obrovský a nekontrolovaný dluh je výsledek nezodpovědné politiky západních centrálních bank, které si našly zálibu v tištění peněz a poskytování úvěrů.

Vlády, společnosti a soukromníci si půjčují peníze za účelem financování ekonomického rozvoje. Růst se nekoná, pak si půjčují ještě více. „Je to klasické chování narkomanů,“ poznamenal investiční analytik John Mauldin. „Světové CB vytvářejí dluhy, aniž by se staraly, co s nimi bude dál.“

Ekonomové Mezinárodního měnového fondu poukázali již koncem loňského roku na neúnosnou globální zadluženost jako na klíčovou hrozbu pro světovou ekonomiku. Ředitelka MMF Christine Lagardeová v souvislosti s tím připomněla nesprávná politická rozhodnutí, jež následovala po bankrotu Lehman Brothers.

Vlády většiny států nezvládly prakticky všechny reformy potřebné na ochranu bankovního systému, především před riskantními a neuváženými aktivitami finančníků, jež způsobily mocnou řetězovou reakci pádu v roce 2008, konstatoval MMF. I když se regulátorům podařilo vzít si za uplynulé desetiletí jistá ponaučení, což je zvýšení bankovních rezerv, zpřísnění dozoru nad finančním sektorem, stejně to nestačí.

Kritický dluh USA

Skutečný strojem na výrobu dluhů jsou USA. Celkový dluh země (včetně vlády, místních úřadů, finančního systému, byznysu a domácností) stoupl od roku 2000 téměř na trojnásobek a dnes překročil 73,6 bilionů dolarů, což je 106 % HDP. Stát, banky a nefinanční sektor si půjčily pouze za poslední rok 2,9 bilionu dolarů, je to maximum od roku 2007. Nefinanční korporační dluh v USA se přibližuje k předkrizovým maximům 2008. Není divu, že v prvním čtvrtletí letošního roku zažily americké společnosti snížení úvěrových ratingů.

Ještě větší obavy vzbuzuje obrovský a stále se zvyšující státní dluh USA. Byl překročen další rekord: 22 bilionů.

Za Donalda Trumpa tempa zadluženosti pouze stoupla. I když v roce 2016 během předvolební kampaně slíbil, že tento problém zvládne za 8 let, vyšlo to naopak. Za dva roky si stát půjčil téměř dva biliony, za dva další k tomu podle výpočtů Bloomberg přidá ještě 4,4 bilionu.

Nyní se Trump hodlá zbavit příliš velkého dluhu ke konci druhého prezidentského období. Ekonomové jsou ale přesvědčeni, že se tento trend nedá přelomit, poněvadž se situace s rozpočtem pouze zhoršuje.

Za finanční rok 2018 stoupl schodek federálního rozpočtu USA o 17 % a dosáhl 779 miliard dolarů, je to maximum od roku 2012. Je to následek Trumpovy daňové reformy. V nejbližší budoucnosti to bude stejné kvůli snížení příjmů z daní a růstu výdajů na obranu. Není vyloučeno snížení solventnosti země. Rozpočtová správa Kongresu prognózuje, že letos stoupne schodek o dalších 15,1 % na 897 miliard dolarů. V roce 2022 překročí jeden bilion, klesat nebude.

Bomba vybuchne dříve

Investiční banky předpovídají, že do roku 2024 dosáhne americký dluh 140 % HDP. Vláda si bude muset půjčovat další biliony na podporu finanční bubliny a růstu ekonomiky. A nakonec tento strukturní schodek vytvoří „účinek kolejnice“, po čemž ekonomika začne sklouzávat do propasti.

Podle názoru expertů zbývá USA na překonání tohoto problému maximálně 10 let. V opačném případě čeká zemi opravdová krize, která se dá srovnat s Velkou depresí třicátých let minulého století.

Ke katastrofě ale může dojít ještě dříve. Světová ekonomika nedokáže v jistou chvíli strávit obrovský a neřízený dluh. Analytici z Bloomberg zastávají názor, že následující krize způsobí masovou bídu, silnou geopolitickou nestabilitu, nepokoje a války.

A ať byl finanční pád 2008 jakkoli ničivý, příští bude ještě ničivější, prostě proto, že od té doby byla globální ekonomika zatížena dalšími dluhy ve výši 70 bilionů. Znamená to, že vlády a centrální banky mají dnes mnohem méně sil a možností na stabilizaci ekonomiky na vrcholu dalšího krachu.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce