Doufám, že jsem se svým titulkem nijak nezhřešil vůči etickému kodexu blogera. Pokud ne, měl bych vzkaz pro snaživce, jenž mi však nestojí za jmenování; patologie jeho úmyslů by ho totiž zbytečně ještě víc dehonestovala, proto ta anonymita. K pochopení jeho mentality, byť má stejně jako karikaturisté Charlie Hebdo nárok na svobodu projevu, stačí jen odcitovat pár vět z jeho díla „Zločinec Marx na billboardu, příšerné a urážlivé“, v němž mj, napsal: „Zakladatelem komunistického hnutí je Karel Marx, arogantní hnusný člověk, který mimochodem silně nenáviděl Slovany. Proto mě zarazilo, že si jej společnost 4 Video vybrala na svůj reklamní billboard. Je to urážka desítek milionů mrtvých a těžký nevkus…“

Karel Marx – Nelidská zrůda

Zanícenému pisálkovi, jistě je to hodný člověk a maminka z něho měla velikánskou radost, bych rád připomněl z jiného úhlu pohledu Karla Heinricha Marxe, a stejně též něco prožitků ze své cesty po Číně a hlavně po Tibetu a Lhase. Proč Marx a do toho Tibet? Vysvětlím záhy. Napřed úvod; jak uvažoval a uvažuje 14. mýtus Tibetu Dalajláma – Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho? Začnu tibetským muzeem, v němž je Dalajlámův vstřícný telegram krvavému Mao Ce-tungovi:

“Předsedo Mao Ústřední lidové vlády. Tento rok koncem dubna 1951 vyslala místní vláda v Tibetu pět delegátů vybavených plnou mocí vedených Kaloon Ngapoi do Pekingu, aby vedli mírové rozhovory s delegáty jmenovanými Ústřední lidovou vládou. Na bázi přátelství uzavřeli delegáti obou stran 23. května 1951 smlouvu Ústřední lidové vlády a místní vlády v Tibetu o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu. Tibetská místní vláda, jakož i církevní a sekulární představitelé jednomyslně podporují tuto smlouvu a pod vedením předsedy Maa a Ústřední lidové vlády budou aktivně podporovat Lidovou osvobozeneckou armádu v Tibetu, aby konsolidovala národní obranu, vyhnala imperialistické vlivy z Tibetu a zabezpečila sjednocení teritoria a suverenitu vlasti. Tímto telegramem Vás o tom informuji. Dalajláma Tibetské místní vlády, 24. října 1951, 24ho 8. měsíce roku zajíce tibetského kalendáře.

A je tu první logické spojení – Dalajláma jako přítel Mao Cu-tunga a k tomu Marx, tvůrce Kapitálu, Komunistického manifestu i První internacionály. Pak čas oponou trhnul, bezprizorní Tibet byl přes čtyřicet roků v otroctví lámů, přičemž OSN marně čekala, že bude někým o jeho nezávislost požádána. Nestalo se, země byla v rozvalinách, Tibeťané se stali otroky privilegovaných lámů a zaostalý feudalismus ovládl Tibet, Proto se Mao Ce-tung se rozhodl pomoci členu svého politbyra Dalajlámovi a jeho zemi obsadil, aby v ní zavedl potřebné reformy. Dalajláma alibisticky uprchl do Indie, kde žije podnes. Mezitím však v rozhovoru pro New Yorku Times potvrdil, že jeho bratr s odbojáři dostali peníze i výcvik od CIA, jež se v roce 1956 rozhodla udělat z Tiberu baštu proti komunismu v Asii. Mao byl v roce 1950 pod tlakem Moskvy a souhlasil s účastí Číny v korejské válce, i když to zablokuje jednání o Tchaj-wanu. Čína v Korei ztratila na 200 tisíc vojáků, padl i nejstarší Maův syn.  Válka ale ukázala, že Čína je schopná USA vzdorovat a USA se proto rozhodly Čínu destabilizovat.

“Toužíme po mírovém spolužití s našimi čínskými bratry a sestrami,” zopakoval Dalajláma nedávno v Česku to, co řekl na tiskové konferenci v německé Bochumi. Zároveň dodal, že namísto nezávislosti pro Tibet by byl rád, aby tibetská provincie získala v rámci Číny větší autonomii a respekt pro kulturní a náboženské otázky. Na placené přednášce v New Yorku šokoval ještě víc, v Praze svá slova zopakoval: “Pořád jsem marxista. Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem… Komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt… Milionům lidí se životní úroveň zlepšila … ovšem je nutné najít východisko mezi životní úrovní a svobodou…“

Předloni vyrukoval s tím, že po 369 letech zruší systém, který z Dalajlámy činí duchovního i politického vůdce Tibetu. Konec s převtělováním…? Splaskla bublina dalšího náboženského mýtu; v dubnu 2012 bylo jasné, že se ve funkci premiéra ujme politických úkolů Tibetu dvaačtyřicetiletý a Spojenými státy dosazený Čínu “milující” právník z Harvardu Lozang Sanggjä; půl roku poté on i jeho šestičlenný kabinet složil přísahu.

Dnes je čas připomenout inkriminovanému blogerovi „znalému tibetské historie“ situaci z dob temného feudalismu, kdy tibetští nevolníci a otroci představovali 95 procent populace, přirozeně neměli žádnou osobní svobodu a zacházelo se s nimi jako s věcmi. O tom se sice nemluví, je to tabu, jako v každé “svobodné zemi s bujnou demokracií”, stejně jako je promlčen fakt, že je vlastnili buď vládní úředníci, aristokraté nebo vysocí lámové. Po generace byli připoutáni k půdě patřící feudálním pánům.

Čím více měl pán nevolníků, tím byl bohatší. Mohl je půjčovat, dávat jako vklad do hry, zastavovat na hypotéku, darovat je či prodat. V případě, že nastávající manželé patřili různým pánům, musel být jejich sňatek schválen oběma pány. Někdy si nevolník musel svou manželku od pána koupit. Jakmile se nevolníkovi narodilo dítě, stalo se majetkem pána. Lichva, robota a vysoké daně tvořily pilíře režimu. Většina nevolníků byla zadlužena či zatížena dědičným dluhem. Zatímco ve starém Tibetu nebyly žádné školy, v současnosti má Tibet stovky školských zařízení, čtyři univerzity a vyučovací jazyk tibetštinu …

Snad jen česká média a čeští politici dnes ještě podporují mýtus o nedodržování lidských práv v Číně. Všichni ostatní jsou dávno srozuměni, že ani sám Dalajláma si nepřeje nezávislost Tibetu, pouze autonomii, jelikož moc dobře ví, že bez Číny by Tibet a Lhasa nepatřily mezi místa s nejudržovanějším  světovým buddhismem. Země středu je už na prvním místě mezi globálními ekonomikami, když po téměř 150 letech svrhla Spojené státy z tohoto piedestalu. Objem ekonomiky nejlidnatější země světa činí 17,6 biliónu dolarů, zatímco ta americká „pouhých“ 17,4 biliónu dolarů.

Když od toho ale odečteme 17bilionový stání dluh USA a za tři biliony dolarů Čínou odkoupené státní dluhopisy Spojených států, je nabíledni, proč spadly Spojené státy z lopatky. Přitom v roce 2000 Američané produkovali třikrát více než Číňané a na počátku 80. let byl rozdíl desetinásobný, upozornil list Financial Times. Dnes čínská ekonomika tvoří 16,5 veškeré světové produkce… To vše si uvědomili i Norové či sám papež František, kteří nemíní podporovat plané mýty a odmítli se setkat s Dalajlámou… Navíc je Čína členem nejbohatšího společenství na planetě – BRICS, kde je též Rusko a nejvlivnější politik světa Vladimír Putin…

Dovolil bych si nešťastnému blogerovi poslat adresu nejnovějšího bydliště Dalajlámy, aby mu poslal své nové poznatky z Marxova života, jež získal z četných bulvárních plátků: Adresa – Indie, Dalajláma, rodným jménem Tändzin Gjamcchoa… Jeho domovem se stala Dharamsala, kde založil tibetskou exilovou vládu. Nyní vzkaz od zmíněného blogera: „Milá svatosti Dalajlámo! Rád bych Vás upozornil, že Karel Marx byl zakladatelem komunistického zločinného hnutí. Byla to bezesporu bytost mizerných lidských kvalit–sobec a arogantní egoista. V životě nikde nepracoval, nechal se živit kamarádem továrníkem Bedřichem Engelsem a také svoji matku. Ta mu údajně jednou, když už zase u ní žebral o peníze, jak praví bulvár, odepsala v dopise, „víš Karle, bylo by lepší, kdyby ses místo psaní Kapitálu, raději snažil nějaký vytvořit.“

Dobrý pokus jihočeského komika; Marxův „malý“ příjem roku 1864 byl ekvivalentem 20 tehdejších dělnických mezd. A Marxův vztah k náboženství?  „Náboženství je vzdychání utlačovaného tvora, srdce nelítostného světa, duch bezduché situace. Je to opium lidstva. Pravé štěstí lidu vyžaduje odstranění náboženství jako iluzorního štěstí.“ Přesto je jeho Svatost Dalajláma Marxem napořád uchvácena… Jistě nyní, pane blogere, když jste poznal láskyplný vztah Dalajlámy k Marxovi, určitě přehodnotíte svůj pohled na něj jako na zcela demoralizovaného týpkka, co je ostudou světa… Stejně jako Václav Havel se asi v hrobě obrací, když jeho Cenu za kreativní disent získala punková rozsouložená skupina Pussy Riot, oblíbenkyně knížete Karla Spáče I., alias Karla Schwarzenberga.

nu, a aby toho nebylo málo, Dalajláma má za přítele přes duchovno Šóko Asaharu, vůdce sekty Óm šinrikjó… V roce 1995 obletěla svět zpráva o útoku bojovým plynem na tokijské metro. Za útokem stála sekta Óm šinrikjó a její vůdce Šóko Asahara. Vypustili bojový plyn sarin; zemřelo „jen“ 13 lidí a stovky byly zraněny, mrtvých mohly být tisíce.

PS: V Číně se Marxovi, kromě láskyplné přízně Dalajlámy, příliš nedaří;  pan bloger má sice Čínskou lidovou republiku za komunistickou zemi, ale asi neví, že z miliardy a pěti set milionů Číňanů je komunistů jen necelých pět procent…

Zdroj: Blog autora