Píše se o tom v novinách, na některých webech, ale třeba i Dan Hrubý v novém Reflexu. Ten to považuje dokonce za obnovu sloupu smíření. Větší hovadinu snad nemohl ani vymyslet. Dobřichovický sochař - údajný president nějakého sochařského sympozia - P. Váňa, který se živí hlavně opravami sochařských děl, si na to konto dělá reklamu své firmy. Dostal se i do televize, když spolu se svými kumpány už stihl rozkopat dlažbu na místě, kde kdysi tento sloup stál. Sice ještě nedokončil jeho instalaci, protože mu chybělo nějaké povolení, ale byl slyšen a byl viděn. I to se asi počítá, zvlášť když ani za to nedostal pokutu! Bylo to levnější, než kdyby se Vám tam vykakal Váš ratlík.

To, co se v poslední době děje kolem mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, je naprostá nehoráznost. Loď sice už přivezla odněkud z Polabí rozložené části jeho repliky a vše je prý je připraveno k jeho znovuvztyčení, ale odpověď na základní otázku o tom jaký to má všechno smysl, pořád nějak chybí. Dá se možná pochopit motivace toho sochaře. Určitě už za to dostal dobře zaplaceno a chce si  jako  řemesla znalý obchodník  své peníze zasloužit, jen se pořád neřeklo, kdo to platí. Váňa je ovšem jen  malou rybou v tomhle cirkuse, kterou někdo v pozadí manipuluje. Asi to nebude nějaký Spolek pro obnovu pomníku (zapsaný po číslem 234), který k tomu účelu založil i nějaké konto a  jenž na sobotní odpoledne vyhlásil  sešlost stoupenců této akce  (otázkou je, jestli v tom horku tam bude třeba Duka nebo Halík). 

Těch peněz je třeba více, ale ze zlodějských církevních restitucí z roku 2012 je asi  budeme muset uhradit my všichni. Není těžké si domyslet kdo  za tím je, a není ani těžké zjistit, proč teď a kvůli čemu.  Církev svatá zůstává  v pozadí, protože  tuší, že by se občané ptali, proč se zabývá  něčím, co  patří poměrně vzdálené (napřesrok to bude 400 let) minulosti. Minulosti spojené s Temnem. Se slovem, které symbolizuje to  nejhorší, co tato společnost s Církví a s Habsburky spojuje.

O nějaký pomník samozřejmě ve skutečnosti nejde. Podobných pomníků na oslavu Panny Marie vítězné je totiž nejen v Čechách, ale i v blízkém Rakousku rozeseto  požehnaně. Staroměstský sloup je jen jejich kopie  a s oslavami  úspěšné obrany Prahy před švédskými vojáky, kteří předtím obsadili druhý břek Vltavy díky zradě jednoho císařského důstojníka, to také nesouvisí.

Baroko bylo a je něco podobného, jako socrealismus a normalizační umění poválečné doby, jen  je o pár století starší. Jen málo soch, staveb či maleb z té doby si zaslouží ocenění jako Umění (s velkým U). Jeho jádrem byla propaganda, potřeba manipulovat s myšlením našich raně novověkých předků. Také tento sloup nebyl a ani nebude sloupem smíření, jak si  nějaký žurnalistický dějepisec myslí, ale byl a nadále zůstane  jen tím, co tehdy Franta Sauer a možná i M. Horáková, za svobodna Králová a další (včetně TGM)  vnímali.   Tedy symbolem výsměchu obyvatelům českému státu, kterému měl být  v r 1617 vnucen synovec tehdejšího císaře Matyáše I.s využitím nebývalé korupce (díky španělskému zlatu a stříbru pod patronací tehdejšího madridského vyslance Oňateho). 

Když těm stavům, kteří se tohoto divadla nezúčastnili, anebo se i zúčastnili, ale neuvědomili  si  včas, kdo a co zde mělo být instalováno po smrti  tehdy již umírajícího Matyáše na český trůn, došlo a  k čemu to vše směřuje, pokusili se vše překazit. Proto následovaly slavné defenestrace a také vyhlášení první české republiky či později i instalace Fridricha Falckého, kurfiřta z Heidelberku na český trůn, místo českým sněmem řádně odvolaného oblíbence ingolštadských jezuitů  Ferdinanda  Štýrského. Až pak následovalo to vše další, co známe jako temno v českých dějinách.

Syn tohoto, poněkud slabomyslného (a tedy jezuity snadno řiditelného) Habsburka nechal s jistou škodolibostí vztyčit  onen sloup s P. Marií poblíž místa, kde 29 let  předtím  byli popraveni  někteří čeští pánové, měšťanští vůdcové a také jiné osobnosti  (Jan Jesenius např.)  tehdejší české společnosti, kteří se nechali zajmout  v domnění, že  přece neudělali nic nezákonného. Volba českého krále měla podle nich svá pravidla  stanovená v tehdejším zemském zřízení a oni přece  podle nich  jednali.  Ferdinand III., který nařídil tento  odjinud okopírovaný sloup vztyčit, potřeboval ale nějak legitimizovat svoji vládu. Takové náboženské symboly  jako onen sloup k tomu byly dobře použitelné. Tak, jako se  účastníci poutí k místu na Bílé hoře, kde  - jak jim bylo sděleno – došlo k bitvě, kde P. Maria  pomohla císařským  zvítězit  (nešlo o bitvu, ale jen o podvod a divadlo)  klaněli k tamějším relikviím dokud jim to Lotrinčan Josef II. nezakázal, tak uctívali pražští katolíci i staroměstský sloup. 

Je škoda, že lidé jako sochař Váňa si nedokázali o tom sehnat nějakou odbornou literaturu. Pokud se sochař zabývá  rekonstrukcí starých památek, měl by si najít čas i na dovzdělání se o tom, jak ty památky za jakých okolností a proč vznikly. Jinak je jen loutkou a užitečným idiotem. 

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)