Co mají společného sv. Cyril a Metoděj se sv. Marií Gorettiovou?

Zdánlivě nic (krom toho, že jsou typicky „červencovými“ svatými, jejichž svátky po sobě následují) – a přesto hodně. Zdánlivě nic, neboť soluňští bratři žili a působili v 9. století, byli to učenci, mniši, církevní hodnostáři a misionáři, zatímco Maria Gorettiová vešla do církevního martyrologia jako obyčejná vesnická dívka, dokonce ještě dítě, z přelomu 19. a 20. století. Kdyby nedošlo k jejímu ubodání násilníkem Serenellim, před nímž bránila svoji mravní čistotu, svět by o ní vůbec nevěděl.

Nicméně podobnost je tady mnohem větší, než si myslíme. Naše věrozvěsty a o tisíc let mladší mučednici svaté čistoty spojuje totiž 6. Boží přikázání a jeho obrana. Sv. Konstantin-Cyril a Metoděj přišli na Moravu nikoli proto, aby zvěstovali pohanům evangelium (Velká Morava již byla z velké části křesťanská), ale proto, aby naše pokřtěné předky naučili křesťansky žít, to znamená na prvém místě zachovávat Boží přikázání. Moravané tenkrát, ač formálně křesťané, žili ve skutečnosti jako pohané. Holdovali mnoha pohanským pověrám, mj. i vampyrismu, a jejich sexuální život charakterizovaly promiskuita a polygamie. Proto oba světci-misionáři sestavili zákoník a zpovědní zrcadlo (Nomokánon a Zakon sudnym luďom), kde zejména pokání za mimomanželský sex bylo velmi tvrdé (několik let o chlebu a vodě s výjimkou nedělí a svátků).

Sv. Metoděj již jako arcibiskup a metropolita moravsko-panonský se dostal do ostrého konfliktu s knížetem Svatoplukem právě kvůli 6. a 9. přikázání. Sv. hierarcha Metoděj mu podle anonymního spisu Život Metodějův ostře vytýkal, že je „otrokem ženských rozkoší“, což byl důvod, i když asi ne jediný, proč  si ho znepřátelil a on mu potom působil mnohá příkoří. Můžeme tedy naše věrozvěsty, jejichž svátek jsme oslavili 5. července, pokládat mimo jiné i za velké obránce a obhájce manželské čistoty a nerozlučitelnosti a sexuální abstinence mimo manželství, jak předepisuje Boží zákon.

Sv. Metoděj kvůli tomu zakusil pronásledování od vladaře Svatopluka, sv. Maria Gorettiová kvůli tomu podstoupila mučednickou smrt. Tato 12letá dívka nebyla násilníkovi po vůli ani tehdy, když ji bodal nožem. Stále jen opakovala: „To nesmíš, to je hřích.“ Přesně totéž, co říkali Cyril s Metodějem našim praotcům a co zdůrazňoval metropolita Metoděj knížeti Svatoplukovi. Sv. Maria Gorettiová byla ještě dítětem, a přesto věděla, jak úžasnou hodnotu má panenská čistota a život podle Božího zákona. Není v církevním kalendáriu a v dějinách jedinou mučednicí tohoto typu. Naši bratři Slováci např. vyhlásí letos 1. září v Košicích za blahoslavenou 16letou Annu Kolesárovou, prostou selskou dívku, která na sklonku 2. světové války raději podstoupila smrt zastřelením, než by se nechala znásilnit sovětským vojákem. Podobných případů jsou v moderních dějinách stovky.

To, že mladé dívky, často ještě děti, aniž by věděly něco o sexualitě (sexuální výchova se ve škole neučila), volily raději smrt, než by vydaly své panenství všanc, jasně dokazuje, že jde o něco, co je člověku vrozené, co je součástí přirozeného mravního zákona, vepsaného hluboko do svědomí. Sv. Maria Gorettiová ve svém věku a při své návštěvě pouze nejzákladnější školy těžko věděla něco bližšího o pohlavním soužití muže a ženy a o sexu, měla ale hluboce zafixováno ve svém nitru, že obnažovat se před mužem a nechat se od něj osahávat je hřích a strašlivá hanba, dokonce taková, že pro zabránění tomu není příliš ani oběť vlastního života.

Boží zákon tajemně vepsaný do lidské duše říká, že mimo manželství je přípustná pouze jediná forma sexuálního života: čistota – a v řádném církevně uzavřeném manželském svazku doživotní věrnost, plození dětí a vzájemná láska.  Tuto pravdu Církev kontinuálně hlásá od prvopočátku, prosazovali ji také na úsvitu našich dějin slovanští apoštolové sv. Cyril a Metoděj. Pro tuto hodnotu tekla i mučednická krev sv. Marie Gorettiové a mnoha dalších obětí svaté čistoty. Měsíc červenec, kdy slavíme svátek tohoto 12letého děvčete, je zároveň i měsícem přesvaté Krve Kristovy, jako by sám Pán jeho krev, prolitou při obraně svého panenství, tajemně „připojil“ ke své Krvi.

Moderní sexuální výchova olupuje už děti v nejútlejším věku o povědomí úžasné hodnoty mravní čistoty, vepsané do jejich nitra, doslova jim tento zákon rve z jejich nevinné duše a svědomí. A mnoho osobností světové církve k tomu buď nečinně přihlíží, nebo to naopak ještě podporuje. Příklad sv. Cyrila a Metoděje jim nic neříká, stejně tak je nechává chladným mučednictví sv. Marie Gorettiové. Prosme tedy tyto světce v modlitbách o pomoc a přímluvu, a také mějme sami odvahu postavit se na stranu Božího zákona a odporovat veškerému současnému genderovému, transsexuálnímu, feministickému a homosexuálně-lesbickému šílenství, jakož i každé propagaci sexuální promiskuity, sexu mimo manželství a legitimizaci neregulérního soužití párů po rozvodu prvního, řádně uzavřeného manželství. Kéž nám Pán k tomu bohatě žehná.

PhDr. Radomír Malý