Jejím prvním kontrolním bodem je přepis, revize a falzifikace začátku, průběhu a konce Druhé světové války a konečným cílem nový světový řád 21.století. Ten potřebuje kriminalizovaný a neexistující SSSR, kriminalizovanou Ruskou federaci (vojenskou velmoc) jako nástupce spoluzakladatele OSN, Norimberského tribunálu a spolutvůrce světového řádu po ukončení války v 1945. Z psychologického pohledu se nabízí k falzifikaci předvečer 75. výročí ukončení války a chaos ve světě.

Všichni radující se z vítězství prvního kola o odstranění památníku by si ale měli uvědomit, že v případě maršála Koněva a Prahy nejde jenom o vojenské vítězství, ale především o záchranu možnosti se osvobodit od protektorátu Boehmem und Maehren a znovu získat československou státnost a republiku. Ta neexistovala při vstupu maršála Koněva do Prahy, kdy protektorát byl kovárnou nacistické vojenské moci Třetí říše až do jejího posledního dechu.

Proto je nutné mluvit o osvobození, a nikdy ne, o okupaci Prahy. Nejsem historik, ale vím, že cíle SSSR, jako ideologického projektu byly utopické, nikdy však nebyly nenávistné vůči člověku nebo nějakému národu. Proto je celá diskuze o okupaci více než hloupá a nedůstojná. Případné odstranění památníku totiž hraje na struny těch, kteří připravují další provokace. Představitelnými se mi jeví vlastizrada formou zrušení Benešových dekretů, ničení Slovanství, kultur Evropy apod. Kromě uvedeného se nesmí ignorovat mýty a legendy.

Mýty a legendy na příklad o tom, že Prahu osvobodili vojáci Vlasova, nebo že maršál Koněv něco organizoval v Praze v 1968. Byl to vychytralý autor perestrojky Alexander Nikolajevič Jakovlev (1923-2005), který organizoval ideologickou ochranu vstupu vojsk, ne maršál Koněv. Čeští historici by proto měli obohatit pravdoláskaře vysvětlením a fakty. Například, že Vlasovci byli podčiněni nacistům a těch pár zrádců, snažících si zachránit kůži, nemohou tvořit historickou událost dalekosáhlého významu. Bujničenko vedl jednání s ČNR (česká národní rada) s cílem propuštění jeho vojáků k Američanům, byli to komunisté, kteří odmítli a tím dali důvod Vlasovovi odejít z Prahy.

Byla to vojska SS, která přehlížela Vlasovce. Stačí si připomenout jejich hodnocení říšským vůdcem SS Himmlerem po setkání s Vlasovem v září 1944: ruský svině. Do svého deníku si zapsal: Zradil jednou, zradí i podruhé. Himmler se nemýlil, měl pravdu. Američané plnili spojeneckou dohodu, včetně demarkační linie. Nic víc, nic méně. Vezli se na voze vítězství Rudé armády a tankových vojsk generálů Pavla Semjonoviče Rybalko (1894-1948) a Dmitrije Daniloviče Leljušenko (1901-1987), hrdiny SSSR a hrdiny ČSSR. Hřibové, Kolářové, Mináři & Co by měli být proto vděční a nepůsobit jako moderní krtci. Není totiž náhodou, že se často opakuje historická zkušenost: Kdo nectí a ničí cizí mohyly, památníky, víru a symboly, dočká se trpké odplaty. To je to poslední, čeho bych se chtěl dožít v české kotlině.

V její historii se často snažili nejenom čeští krtci budovat okružní chodby, neodpovídající duchu doby. V nich lovili potravu a naději, skrýt se před účinky válečného konfliktu. Ve tmě neviděli, že jimi na povrchu vytvořené krtince válcuje čas. Dnes k tomu i lego nefunkčních, polarizujících se, demograficky neudržitelných států, pokrytecky vítajících smrt hodnot. Ironie osudu je v tom, že krev, začne-li téct, utopí nejenom krtky. Důvěru, lze pouze ztratit a nikdy znovuzískat. Ani korupcí. Platí to pro giganty nejenom turismu a crooks všeho druhu a všemi mastmi mazanými, ale i pro každého z nás, končí komentář Jan Campbell.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)