Video „Pýcha předchází pád“ je taková dnešní Anticharta. Stejně jako v létě Letná. Povinné vyjádření souhlasu/ nesouhlasu. Pokud v umělecké branži v termínu kolem Listopadu nezabékáte směrem k Zemanovi a Babišovi, nejspíše ztratíte kredit. A pokud nedejbože střízlivě řeknete, že vláda Andreje Babiše představuje potřebnou konkurenci polistopadovým stranám a daří se jí prosazovat i potřebné věci, můžete mít mezi umělci vážné problémy.  Dneska nejspíše nepůjdete do kotelny, jen vám přestanou volat, přestanete mít zakázky a po čase nejspíše skončíte v Amazonu.
Dá se to přežít, ale je to stejné, jako za komunistů.
Co se změnilo? Nic.
Jen polarizační znaménka.

Já chápu, že je potřeba každoročně kolem 17. listopadu vymáčknout z dohasínajícího kultu listopadového převratu 89 poslední upocené krůpěje emocí. A pokusit se lidem, kteří řeší úplně jiné věci, vnutit trošku toho dojetí nad získanou svobodou.
Ale možná je namístě otázka:
Jaká je to vlastně svoboda?

Jaká je to svoboda, když milion lidí žije na hraně existenčního minima? Jakou svobodu cítí lidé, když 840 tisíc z našich sousedů a přátel, kteří jsou v exekuci, živoří v šedé zóně bez naděje na změnu? O čem tady mluvíme, když zmršený zákon o exekucích má přímý podíl na vzniku šedé zóny v rozsahu 430 miliard? Když stovka soukromých firem těží z metastáz exekučního byznysu a byznysu s chudobou a stát přichází měsíčně o miliardy z jejich práce, daní a odvodů?
Kdy zároveň nastavení zákona v praxi popírá právo na nedotknutelnost majetku, což je základní pilíř svobodné společnosti? A kdy tohle zlo nevytvořila tato vláda?

Jaká je to svoboda, například v podnikání, když stát je zahlcen 2 miliony právních norem, které omezují jak životy lidí, tak svobodné a snadné podnikání, což je dědictvím polistopadových vlád a nikoho jiného?
Jaká je to svoboda, ve velkém byznysu, když ekonomika je z 80% závislá na exportu na západní trhy, je stále v postavení levné montovny a diverzita možných vstupů a trhů (Čína, Rusko) je napadána z politických a geopolitických hledisek?

Zatímco my se krčíme před sankcemi, Němci v Rusku klidně otevřou zastoupení Mercedesu. Zatímco my peskujeme Jágra a Zemana, kancléřka Merkelová navštívila Čínu 12x, aby udržela obchodní výměnu ve výši 5,2 bilionů korun. Zatímco u nás se ještě strašíme Ruskem, prezident Macron řekl jasně, že „vytlačení Ruska z Evropy bylo hlubokou strategickou chybou, protože izolovalo Rusko a zvýšilo napětí v mezinárodních vztazích“. A později se jednoznačně vyjádřil pro spolupráci Evropy a Ruska.

A pojďme dál. Jaká je to svoboda, když pracujeme za 1/3 západních platů, zatímco každoroční výpalné pro koncerny „svobodné“ a „otevřené ekonomiky“ se realizuje ve výši stovek miliard na dividendách? Každý rok. Čí je to svoboda? Kdo z ní má skutečný prospěch?
Lidé? Koncerny?
Jaká je to svoboda, když až 50% zákonů pochází ze zahraničí, z Evropské unie? K čemu tedy volíme, když zákony píší jiní?
Jaká je to svoboda, když jsme jen malou ekonomikou, o které platí, že když se německá ekonomika nachladí, my dostaneme zápal plic. Co budeme dělat, až začne příští rok krize? Radovat se, že Babišovi, automotive a ekonomice se nedaří?

A ptejme se.
Jaká je to svoboda, když neexistuje skutečně nezávislá a silná kontrola politiky prostřednictvím médií? Když všechna hlavní média jsou jen nástrojem kontroly a atomovým kufříkem miliardářů?
O jaké svobodě mluvíme, když alternativní média, které jakžtakž plní funkci nestranného poskytovatele názorů všech stran, byla označena za konspirační, nepřátelská a proruská?

Jaká je to svoboda, svoboda vyjádřit názor, když veřejnoprávní média jsou v držení soldatesky někdejších pseudo_revolucionářů, kteří se k moci ve veřejnoprávním médiu dostali guerilovou akcí za asistence a podpory politiků, které mezitím semlel čas?
Když veřejnoprávní televizi dodnes řídí a provozují lidé, kteří programově rezignovali na plnění veřejnoprávní služby?
Nepředstírejme, že to tak není. Je to tak.
Jaká je to svoboda, když ani odpovídající orgány, Rada i Parlament nedokáží zjednat pořádek? A tento typ lidí jednoduše z veřejnoprávních médií nevyhází na dlažbu?

Jakou máme skutečně svobodu, mluvíme-li o možnostech, které svoboda nabízí? Například svobodu pohybu. Jak můžeme kvalitně využívat ovoce svobody a například cestovat, pracovat, zlepšovat své životy, celoživotně se vzdělávat, jako příslušníci rozvinutého západního světa, když reálně pracujeme za 1/3 německých mezd?
Jakou tedy máme svobodu? Jednotřetinovou?
Co přesně jsme si tady za 30 let od Listopadu vytvořili?
Jaký je to systém?

A co se po mě chce?
Mám jít protestovat proti vládě.
Přestože vidím a čtu, že vláda se snaží s tristním stavem něco dělat? Že zvyšuje příjmy pro rodiny, důchodce, studenty, matky s dětmi?
Že vzrostly platy? Že vláda osekává státní dluhy? Že ministři jezdí po světě a hledají firmy, které přinesou další práci, zakázky a podporu domácího výzkumu? Že vláda zvyšuje peníze na vědu? Mám si přát konec vlády, když vidím, že ministři i premiér každý týden skládají účty na Facebooku? A vidím, co dělají? Což se před tím rozhodně nedělo?
Nejásám. Snažím se hodnotit střízlivě.

Aby se stalo co přesně?
Aby se do funkcí se vrátili lidé, kteří stav, který popisuji, přímo zapříčinili? Aby se do funkcí vrátily partaje, které se za celou dobu nedokázali dohodnout ani na tom, že postaví společný blok veřejných politik, který halasně ohlašovali? Mám podpořit tenhle ukníkaný blábol, myšleno tím tohle video, nebo akce nějakých těch chvilkařů, aby se nakonec lidé a strany, jejichž preference se pohybují pod hranicí vstupu do parlamentu, dostali zpátky k moci?

Nechápu, proč bych měl uvažoval takto.
A proč by kdokoliv měl uvažovat takto.
Možná jediný, kdo by měl začít uvažovat, jsou umělci sami. Možná by sami umělci měli vylézt ze slonovinové věže pokřivené optiky vlastní kasty a začít být solidární s lidmi. Podmínkou je znát skutečné problémy lidí. Nežít ve vakuu a pokřivené bublině uměleckého světa. Vzepřít se diktátu polistopadové umělecké konformity a ustát tlak, který je spojený s takovou proměnou.

Protože to je cesta.
Nikoliv tyhle ukníkané dojmologie, tohle ptydepe polistopadového establishmentu, tenhle pokrytecký novojazyk falešného protestu.
Svoboda není prapor, kterým lze mávat.
Svoboda je úcta k životu jiných.
Svoboda je solidarita.
Svoboda je spravedlnost a starost o bližní.
Svoboda je nebýt otrokem. A povinnost nedopustit, aby se otroky stali jiní.

Říkáte: Mluvme spolu.
Mluvím s Vámi.
Proberte se z toho postoje.
Pojďte s náma. S normálníma lidma.

David Martínek