Shoduje se na tom senátor a psycholog, s nimiž hovořil. „Hrůza fascinuje, když ji dokážeme dobře udělat na mediálním grilu, na vraždu dát dost omáčky,“ uvádí ústecký senátor Jaroslav Doubrava.

Ústecký emeritní major a bývalý policejní psycholog Josef Kovářík upozorňuje, že postupné zjišťování stále detailnějších informací o tragédii dává možnost z vražedné střelby udělat několikadenní seriál.

Vzpomínka na Kábul

Dále senátor Doubrava upozorňuje na zajímavé souvislosti:

„Proti činu magora není obrany. Jediné, co je pozitivní, je to, že střelec se nechová racionálně, ale jako v horečce. Není schopný se dostatečně soustředit. To omezuje počet obětí.

Lidé v ostravské nemocnici slyšeli podobné instrukce jako třeba v nemocnici v Kábulu.

Lidé, kteří byli v době střelby v budově a nestihli ji před příjezdem policie opustit, dostali nařízeno zůstat na místě, ukrýt se a pokud mohlo, zamknout se v ordinacích. Střelec sice už v té době na místě nebyl, to ale nikdo nevěděl.

Ve vojenské nemocnici v Kábulu bylo začátkem března 2017 zabito 49 osob a zhruba 90 osob zraněno. Šlo o vojenskou nemocnici, tedy o hlídané vládní vojenské zařízení. Přesto se tam islamističtí teroristé dostali. Natož v klidu a míru jít do ostravské všední tiché nemocnice. K tomu lze říci jenom jedno: Kdo chce a opatří si zbraň, dostane se kamkoliv. Proti tomu bohužel není obrana.

V kábulské nemocnici několik střelců zasáhlo asi 140 osob, ale shodou náhod jich zemřela jenom zhruba třetina. To je dobrá zpráva. Ani při střelbě automatickými zbraněmi není fatální účinek většinou mimořádně velký, protože dochází ke střelbě bez míření. Střelec se nesoustředí na mířenou střelbu, protože je ve stresu.

Pokud jde o ostravskou střelbu, prý od pokračování střelby odradilo bláznivého střelce to, že se objevili lidé, s nimiž nepočítal, znejistěl, a proto místo, aby přebil zbraň, tak raději z ostravského špitálu utekl. To odpovídá tomu, že nedokázal zvládnout výbuch stresu z toho, že začal vraždit lidi. Podobně nebyli schopni v Kábulu chlápci se samopaly metodicky popravovat lidi kolem sebe, ale jenom chaoticky stříleli a hodně obětí přežilo.

Směrnice k ničemu

Na situaci, která nastala v ostravské nemocnici, s tzv. tichým střelcem, se nelze připravit. Je to blesk z čistého nebe, uvádí bývalý policejní psycholog Josef Kovářík.

„Pokud nemáte také střelnou zbraň, abyste mohl ihned reagovat, nemůžete udělat nic. Jenom padnout na zem a nehýbat se a doufat, že nebudete zasažen. Střelec na krátkou vzdálenost se bohužel trefí vždy. Člověk je rozměrný cíl,“ uvedl psycholog.

Diskutuje se o tom, když si člověk lehne na zem, pomůže to?

Po útoku se vyrojila spousta otázek co se asi potom děje. Pro policisty bylo důležité ihned vyslechnout svědky. Je to v takové situaci vůbec možné?

Kovářík říká: „Svědek střelby je vlastně také obětí trestného činu. Protože právě došlo k něčemu strašnému, policisté jsou školeni v tomto smyslu: nevyhýbat se pohledu do očí, zejména při kladení otázek. Ale respektovat vzdálenost a fyzický kontakt. Nechat člověka jak daleko chce od policisty sedět či stát, klást co nejjednodušší otázky. Hovořit klidným hlasem a zdůraznit, že člověk je teď již v bezpečí. Naslouchat, nepospíchat. V tak šokující situaci si člověk nejprve musí uvědomit, že se nemusí již bát, že naopak teď je na tahu on a může přispět k zadržení pachatele tím, že si vzpomene na nějaké i zdánlivě nepodstatné detaily.

Co znamená informace, že vrah se zastřelil, aby nebyl zatčen? Podle psychologa pro lidi, kteří se se střelbou v nemocnici setkali, i pro občany v Ostravě, to byl okamžik úlevy. Samozřejmě pro přímé svědky střelby a pro pozůstalé po obětech vraždy trauma začíná. Postupně jim dochází, co se stalo, objevují se úzkosti, třeba i strach být sám nebo v nějakém typu prostoru atp. Do 36 hodin po činu oběť může být v šoku, prožívá akutní stresovou reakci.  Šok to je i pro příbuzné. Proto má policie školené psychology, kteří jsou s oběťmi útoků a s pozůstalými ve styku.