Pokud ukočíruje své poslance, brexit může být koncem ledna, jak vyhrožuje Johnson.

V sobotu to sdělil ústecký senátor Jaroslav Doubrava svým nepřátelům na facebooku i z očí do očí a povzdech si: „Obávám se, že vítězství Johnsona je katastrofou pro Česko, protože z EU zmizí stát s velkou váhou hlasů v EU.“

V rozhovoru s Františkem Ročkem uvedl, že to jsou pro nás v jiných souvislostech nebezpečná 30. léta 20. století. Opět se musíme bát Německa, ale také nepředvídatelná Francie a zradili nás Britové.

„Velká Británie brzdila ptákoviny šíleného Německa a deprimované Francie. Teď zamindrákované vedení obou států bude mít v EU tak silné slovo, že vlastně začíná pomalý zánik EU, upadnutí do přihlouplé agónie jakýchsi pseudohumanitních póz. Vůbec by mi ale nevadilo, kdyby ten zánik byl hodně rychlý. Tím, že skeptická Velká Británie opouští EU, rozumní skeptikové v ČR cítí, že to je katastrofa,“ zuří senátor.

Německé šílenství

Senátor Doubrava tvrdí: „Německo je trvalou hrozbou, protože z neznámého důvodu tam bůh nechává na živu blbce, co ve velkém pozvali do Německa Turky, kteří se stali Erdoganovou islámsko-fašistickou pátou kolonou, otevřeli ve své blbosti hranice více než milionů nelegálních migrantů, a další přicházejí. Co na tom, že si s nimi už frau kancléřka neví rady a chce je cpát těm, kteří o ně ani trochu nestojí, protože už dobře vědí, co s nimi přichází. Klid a pohoda to není! A navíc. Proč bychom měli živit někoho, kdo se na tvorbě zdrojů nepodílel a jak nám deklarují, podílet se nehodlá. Takových máme svých více, než dost!

Ve své šílenosti také vytvářejí nový fašistický stát, protože tam získává vládní moc pomalu ale jistě zelená falanga, čili zelený fašismus – což je nejmarkantněji vidět v zavírání jaderných elektráren.“

Doubrava dodává: „Tuto garnituru vládní blbosti teď máme nejen u svých hranic, ale po odchodu Britů získává velkou moc v EU.“

Francouzské neštěstí

Ve své knize Studená válka 2.0. upozorňuje Doubrava, že přísně stanoven á pravidla „integrace“ brání demografům zjišťovat, kdo je a kdo není například muslim, a tak nikdo počty muslimských „Francouzů“ přesně ani nezná. V celkovém součtu mohou muslimové tvořit 15 až 17 procent občanů Francie.

Proto v souvislostí s brexitem a krizí EU se nelze divit, že Doubrava píše: „Francie je dlouhodobě v mocenské mentální krizi. Je to sice velký stát, ale jeho představitelé se chovají chaoticky, protože stále zkoušejí udělat něco, aby znovu zvýšili alespoň lesk, když ne moc, Francie.“

Není divu, že Doubrava připomíná: „Proto také ve Francii vznikl debilní nápad bombardovat Kaddáfiho Libyi, aby se stali slavnými podporovateli jakési demokracie. Francouzský pitomý nápad bohužel nakonec podpořila tehdy Velká Británie. Později v roce 2011 z toho udělali válečnický mejdan NATO.

Bylo to pozdě, když na přelomu roku 2015 a 2016 zahraničnímu výboru britské Dolní sněmovny konečně došlo, co špatného se stalo.

Předseda zahraničního výboru Crispin Blunt řekl, že Kaddáfího prorocká varování před vzestupem radikálních militantních skupin po pádu režimu byla mylně ignorována. Západní politici si na rozdíl od Kaddáfího plně neuvědomovali rizika vyplývající z intervence do Libye - pro libyjský lid i západní zájmy.

Prsty v tom měli i arabští nepřátelé tehdejší Kaddáfiho Libye. K tomu dodejme, že se Francie postupně dostává pod tichou plíživou nadvládu saudského a katarského kapitálu, a tím i islamismu.“

Co z toho vyplývá? Podle Doubravy „tyhle dva státy z EU Německo a Francie, budou mít dominantní vliv v EU po odchodu Britů. Proto považuji vítězství Johnsona za katastrofu pro Česko.“