Jak dezinformaci odhalit?  

Má snad někdo patent na to, aby rozhodl, co je a co není dezinformace? Ano, patrně jsou takoví lidé. Alespoň podle jejich vlastního tvrzení. Jsou to většinou samozvaní kazatelé a obránci té jediné správné pravdy. Té jejich pravdy. A nutno uznat, že to dělají velice rafinovaně. Mezi vyložené a prokazatelně nepravdivé informace totiž zařazují články, v nichž často jedinou „dezinformací“ je to, že obsahuje jiný názor, než je ten jejich.
    
V některých případech ale není odhalení „dezinformátorů“ až tak složité. Některé weby totiž mají informaci o svém zaměření obsaženu již ve svém názvu. Jako např. web manipulatori.cz. Nemusíme dlouho pátrat, abychom zjistili, že jeho protagonisté mají na „dezinformace“ ten správně vyvinutý čich. Jedna ukázka. „Vlastimil Vondruška je český historik, publicista a spisovatel, autor především historických detektivních příběhů. V posledních osmi letech žádný jiný spisovatel nepřilákal pozornost více čtenářů v českých knihovnách, přestože jsou jeho texty velmi kontroverzní a mnohdy i historicky nepřesné. V minulosti získal Krameriova cenu za tištěnou publicistiku od Asociace nezávislých médií, což je asociace zaštiťující dezinformační média a projekty. Byl vyznamenán i prezidentem Milošem Zemanem za údajné zásluhy. O jeho příběhu jsme psali už v článku „Jak nejpopulárnější český historik dostal sládkovské představy z dezinformačních webů do hlavního proudu“ nebo v článku „Vlastimil Vondruška a literatura postfaktu“.“ Celý text zde.
 
„Dezinformace“ odhalují i šíří zároveň

V komentáři „Dosáhl Neffův Neviditelný pes dna? Václav Vlk starší o Milionu chvilek“ jakýsi Miloš Kadlec mj. píše „Již delší dobu lze pozorovat, že na Neviditelném psu, prvním internetovém magazínu, jsou vedle příspěvků Gity Zbavitelové, Karla Hvížďaly, Petrušky Šustrové, Romana Jocha, Lukáše Jelínka či Radka Kubička publikovány naprosté zhůvěřilosti autorů, jakými jsou například Zdeněk Lanz, Václav Klaus, Petr Hampl nebo Pavel Chrastina (tento okruh se překrývá s Protiproudem a Parlamentními listy).“

Ne vždy je to ale tak jednoduché

Některé weby, instituce, či jak se nazývají, se skrývají za bohulibě znějícími názvy. Např. Evropské hodnoty. To už je ovšem „jiná liga“. Jejich výstupy o „dezinformacích“ a „dezinformačních webech“ se na první pohled tváří jako seriózní vědecké studie. Ale posuďte sami. Třeba mezi těmi deklarovanými „dezinformačním weby“ najdete i své oblíbené stránky.

Proč lidé „dezinformační weby“ čtou?

V článku Dezinformátoři.cz: Nejvlivnější český dezinformační web jsou Parlamentní listy na idnes.cz se mj. uvádí, že podle aktivistů z Kremlin Watch (strategický program Evropských hodnot) je zarážející, že jedna čtvrtina dotázaných obyvatel České republiky více důvěřuje „alternativním médiím“ (konkrétně Parlamentní listy, AC24.cz, První zprávy.cz), než tradičním (Česká televize, Český rozhlas, či deníky Právo nebo Hospodářské noviny).

Špičkoví „odhalovači“

Jedním z největších „es“ na „odhalování dezinformací“ je bezesporu Novinářská křepelka Jakub Kalenský. Ten ve svém projevu v americkém Kongresu jako šiřitele ruské propagandy označil i českého prezidenta Miloše Zemana. Více např. v rozhovoru pro iDNES.cz.

Klíčová role prezidenta Zemana na dezinformační scéně, aneb Kdo to platí?

Podnikatel a datový analytik František Vrábel řídí společnost Semantic Visions, která shromažďuje a na základě sémantiky velkých dat analyzuje 90 procent světového zpravodajského obsahu. Jeho tým spolupracuje v oblasti fake news s NATO. Angažuje se v rozkrývání fake news a propagandy, jeho společnost na to získala grant 250 tisíc dolarů.

A co na to státní orgány?

Termín dezinformační weby jsem na stránkách Ministerstva vnitra ČR nenašel, tam používají termín „tzv. alternativní média“. Např. zde. Právě tak jsem tam nenašel ani žádný jejich seznam. I proto je více než zarážející, že na stránce Centra proti terorismu a hybridním hrozbám téhož ministerstva v Odkazu na instituce mediální gramotnosti a odhalování dezinformací jsou mj. uvedeny odkazy na tak „profláknuté“ subjekty, jako jsou právě Manipulátoři, Kremlin Watch  a další podobné.

„Odborníků“ na odhalování „dezinformací“ je ale mnohem víc. Posuďte sami několik namátkou vybraných příkladů. Nadační fond nezávislé žurnalistiky, Demagog, Konšpirátori, HlídacíPes.org – Žurnalistika ve veřejném zájmu jako první projekt Ústavu nezávislé žurnalistiky.

„Žalovaná prokázala, že v Parlamentních listech lze publikovat jakýkoli text, aniž by byla zkoumána pravdivost jeho obsahu.“

Městský soud v Praze už v říjnu rozhodl o žalobě, ve které si vydavatel web Parlamentní listy stěžoval na článek vydaný webem Forum 24. Ten loni v prosinci vydal komentář s titulkem „Problémem senátora Valenty není jen střet zájmů, ale ruská žumpa jménem Parlamentní listy.“ Autorka v textu na Foru 24 například napsala, že Parlamentní listy „permanentně šíří lži, dezinformace, názory extremistů a estébáků“. I za tato slova pak požadoval vydavatel Parlamentních listů, společnost Our Media, u soudu po deníku Forum 24 omluvu. Podle něj článek poškodil pověst serveru. Soud však žalobu zamítl jako bezdůvodnou. Více zde.

Přehled dezinformačních a manipulativních webů

Ti lidé, kteří by i přes všechna varování chtěli nahlédnout do tzv. „dezinformačních webů“, něco si z nich přečíst a pokusit se udělat si vlastní úsudek, nabízí Evropské hodnoty Přehled dezinformačních a manipulativních webů.

Přeji zajímavé čtení, končí komentář Zdeněk Lanz..