Zoufalství a bezmocný vztek stoupá v hrdle nad činem, který co do ohavnosti nemá v naší historii obdoby. Odhlasovali si, že maršál a osvoboditel Prahy, protože Rus, musí z Prahy zmizet, ale ve strachu, že by se mohl odkudsi přihrnout dav rozumných lidí, kteří by jejich zamýšlené amputaci maršála od české země zabránili, čekali na vhodnou příležitost.

Předpokládal jsem, že to bude noc, ale noc se jim pro odpornost toho, co chystají, zdál pláštíkem příliš děravým. Čekali na cosi bezpečnějšího a koronavirus jim to přinesl. Ulice a všechny pražské plochy se vyprázdnily, lidé, vyděšení morovou nemocí za sebou zamkli dveře, a ty se naopak dokořán otevřely zločincům.

Vydali povel a shluk námezdníků s nástroji na plundrování v rukách vyrazil opuštěným Náměstím interbrigády k soše muže, který osmého května 1945, kdy Praha chroptila pod náporem německých hrdlořezů, vydal části svých vojsk rozkaz k rychlému nočnímu přesunu na Prahu. Došlo k němu v noci z osmého na devátého května a Koněvova vojska při něm i při následných bojích se zbytkem německých vojsk v okolí Prahy ztratila 692 svých mužů.

Dnes před polednem byla z vůle lidské spodiny českého národa odříznuta socha maršála od svého piedestalu, z jeřábu byla spuštěna oprátka, kterou maršálovi vložili pod paže, jeřáb maršála nad piedestal zvedl a položil na korbu náklaďáku, který osvoboditele Prahy odvezl do muzeálního zapomnění.

Hitler a krvavý polní maršál Schörner jako poslední Koněvovův sok z českého území, ze svých záhrobí barbarskému činu vděčně aplaudují.

A národ hrůzou a hanbou ztratil řeč.