V dopise, v němž se tehdejší britský premiér Asquith zmiňuje o mimořádném zasedání kabinetu dne 2. srpna 1914, se nachází věta „Winston byl velice válkychtivý, žádá okamžitou mobilizaci“. Churchill v tomto kabinetu zastával pozici ministra námořnictva a k mobilizaci téhož dne vydal rozkazy i přes nesouhlas vlády. Asquithovy dopisy milence Venecii Stanleyové (které dotyčná nezničila) jsou jedním z mála zachovaných dokumentů, z nichž je zřejmá zásadní úloha britského impéria, resp. jeho Tajné elity, v přípravě a rozpoutání první světové války. Většina písemností padla za oběť velkému čištění archivů po roce 1918. Bez této čistky by bylo obtížnější svést vinu za první světovou válku na Německo. Churchill patřil k nejužšímu kruhu britské Tajné elity, která tuto válku připravovala více než 10 let, přičemž některé detaily vycházejí najevo až po 100 letech. O vstupu Británie do války tehdy vědělo jen 5 ministrů, ostatní ministři a parlament byli postaveni před hotovou věc. Churchillovi lze tudíž přičíst plnou odpovědnost za oběti této velké války, což je přibližně 10 milionů zabitých, asi 20 milionů zraněných a další miliony nezvěstných osob. V dopise z roku 1916 Churchill píše svému příteli: „Myslím, že bych měl být proklet, protože miluji tuto válku. Vím, je ohromující a drtí tisíce životů v každém okamžiku. A přesto, nemůžu si pomoci, užívám si z ní každou sekundu.“

K rozpoutání 1. světové války použila Británie jako nástroj Srbsko a k rozpoutání 2. světové války obnovené Polsko. Dbala při tom tří zásad. Vyprovokovat jiné, aby začali střílet jako první a vstoupili tak do dějin jako agresor. Nechat za Británii bojovat jiné, takže se v první světové válce bojovalo do posledního Francouze a ve druhé do posledního Rusa. A do třetice – odmítat jakékoli mírové návrhy protivníka, dosáhnout vítězství za jakoukoli cenu, a pak diktovat podmínky. Německý císař Vilém i říšský kancléř Adolf Hitler předkládali své četné mírové návrhy marně. Konečné vítězství si Británie nehodlala kazit nějakými kompromisy. Proto nechal Churchill zavřít Rudolfa Hesse, který se příslušné návrhy na mír pokusil do Británie doručit v roce 1941 osobně. V roce 1987 byl tentýž Hess ve vězení ve Spandau ve věku 93 let zavražděn, protože hrozilo jeho propuštění a svět by se mohl dozvědět pro Brity nepříjemnou pravdu.

Přitom pohnutky britské Tajné elity, za jejíhož „hlavního ideologa“ a zakladatele je považován Cecil Rhodes, byly čistě idealistické. Její členové byli skálopevně přesvědčeni o absolutní nadřazenosti „britské rasy“ a její předurčenosti vládnout světu. Jenže na rozdíl od Adolfa Hitlera toto nehlásali veřejně. Británie vždy vynikala mistrovstvím špionáže, diplomatické přetvářky a mediální propagandy. Proto se jí skvěle podařilo hodit přesvědčení o nadřazenosti na Němce a Hitlera, touhu po světovládě na Židy a vlastní antisemitismus na Rusy a Němce. Jestliže pro Tajnou elitu nebyl problém zafinancovat sarajevský atentát (pacifista Ferdinand d´Este válečným přípravám opravdu velmi překážel), nemohlo pro ni být ani problémem zařídit vydání „Protokolů sionských mudrců“ v Rusku. Trojice Hitler, Stalin a Mao Zedong pak po 2. světové válce posloužila jako kulisa, za kterou se veškeré britské a americké válečné přípravy a zločiny snadno skryly, a to včetně všech válek a hladomorů v britských koloniích. Po dětských koncentrácích z burské války už neštěkl ani pes a nikdo se neptal ani po milionech obětí bengálských hladomorů nebo po osudu německých válečných zajatců po 2. světové válce, jichž anglosaští spojenci umučili hladem a nemocemi v zajateckých „táborech“ statisíce.

Bezohledný kariérista, válečný štváč, rasista a imperialista Churchill proseděl v poslaneckých lavicích více než 50 let. Několikrát byl ministrem i ministerským předsedou. Nese přímou spoluodpovědnost za rozpoutání obou světových válek i za všechny zločiny, jichž se Británie v době jeho úřadování dopustila. Indický poslanec Šaši Tarúr (Tharoor), který po Británii žádá reparace za 200 let koloniální nadvlády, ostatně tvrdí, že Churchill v žádném případě není lepší než Hitler.

Jenže Adolf Hitler v Praze sochy nemá. Zato Churchill má hned dvě. Sochu v Praze má i president USA W. Wilson, další z architektů angloamerické světovlády. Dokud se ve školách bude učit povinně angličtina a „lžidějepis vítězů“ a dokud bude mít nynější český stát status kolonie, sochy těchto kolonizátorů z Prahy nezmizí. Zmizet musel zatím jen osvoboditel Ivan Stěpanovič Koněv. Voják, který poslouchal rozkazy a o ničem podstatném na rozdíl od Churchilla či Wilsona nerozhodoval.

O Churchillovi a jeho zločinech by bylo možné sepsat dost objemný svazek. Kdo by se chtěl s největším pachatelem zla ve 20. století seznámit podrobněji, tomu lze doporučit např. tyto zdroje:

1. O Churchillově vztahu k demokracii:

KRATINA J. (2013): Winston Churchill: sadista, rasista a masový vrah, který opakovaně žádal hromadné zplynování civilistů.

http://www.czechfreepress.cz/tema-tydne/winston-churchill-sadista-rasista-a-masovy-vrah-ktery-opakovane-zadal-hromadne-zplynovani-civilistu.html

2. O Churchillových povahových vlastnostech:

PERSICH W. (1942): Winston Churchill zblízka. Dobrodruh, lord a zločinec.- Orbis, Praha, 1942.

3. O jednoznačné vině Británie a Churchilla za rozpoutání 1. světové války:

DOCHERTY G. et McGREGOR J. (2013): Hidden History. The Secret Origins of the First World War.- Maistream Publishing, Edinburgh (německy: Verborgene Geschichte. Wie eine geheime Elite die Menschheit in den Ersten Weltkrieg stürtzte.- Kopp, Rottenburg, 2014) – obě jazykové verze též digitálně na internetu.