New York Times se velmi rozčiluje ohledně údajného přepisování dějin proruskými separatisty na východní Ukrajině. Proti tomuto výkladu v NYT se již rozhýbává odpor a je pravděpodobně jen otázkou času, kdy německá média naskočí na tento vlak, aby se využila stalinské zločiny v propagandistické válce proti Rusku.
Ústřední otázkou je, jestli katastrofa hladomoru v 1932-1933 byla úmyslně způsobena nebo zostřena Stalinem a/nebo v jakém rozsahu byla použita bolševiky, aby úsilí separatistů (SIC) na Ukrajině bylo potlačeno všemi prostředky. Koneckoncům skutečnost, že Stalin použil hladomor k potlačení odporu vůči násilné kolektivizaci, je prokázána. Zda skutečně chtěl zavraždit miliony, nebo dokonce vyhladit Ukrajince, je více než pochybné.
Právě tato věc, úmyslná masová vražda na národě, je nicméně s chutí rozhlašována zainteresovanou ukrajinskou stranou, aby v souvislosti s původní katastrofou byl podporován vlastní nacionalismus a Rusko bylo stigmatizováno jako nepřítel. Pozoruhodnou – a jen zdánlivě paradoxní – se jeví souvislost, že katastrofa postihla hlavně východní část Ukrajiny a až dodnes byl politický boj proti Rusku veden především ze západu země.
Ve skutečnosti jsou dnešní Rusové za Stalinovy zločiny tak málo odpovědní, jako později narození Němci za zločiny spáchané za nacistické éry. Reálně viděno, má každý občan USA, který legitimizoval jednu ze svých vlád, aby páchaly masové vraždění s miliony mrtvých, raněných, z domovů vyhnaných od Vietnamu až po Irák a Sýrii, větší zodpovědnost a naložil si na bedra větší vinu, než převážná většina současných Němců nebo Rusů. Jestliže se Madeleine Albrightová přes to vše nadále domnívá, že podle údajů OSN 500.000 mrtvých iráckých dětí v důsledku amerických sankcí „stály za to„, pak je zřejmé, že odsuzované zločiny stalinismu se v dnešní době používají v USA jako vlastní metody globální nadvlády.
V politické rozpravě o této směsi z úmyslného zločinu a přírodní katastrofy se ukazuje, kam může vést chybějící věcné historické zpracováni: Pole se přenechává progandistům, rozvracečům, štváčům nebo popíračům zločinů. Historie se stává hracím míčem politických agitací a oběti po jejich hrůzném osudu ještě bídně zneužity – v nejhorším případě, aby mohly být páchány další zločiny. Smíření není možné a zbývá se jen ptát, zda právě to je cílem těch, kteří tyto zločiny pod značkou „hladomor“ využívají.
pátek, 1. květen 2015