„…Heydrich – nesporně jeden z nejspolehlivějších Hitlerových lidí…netajil se nikdy svým opovržlivým postojem ke Slovanům i s tím, že české země budou po vítězné válce patřit německému obyvatelstvu.“

(Vojtěch Mencl, Miloš Hájek, Milan Otáhal, Erika Kadlecová: Křižovatky 20. století. Praha 1990)

18. 6. 2020 – záznam z pietního aktu „Boj parašutistů“ v Resslově ulici v Praze.

Politici, vojáci či zástupci arcibiskupství přišli položit květiny ke kryptě kostela Cyrila a Metoděje v Praze. Zde vyhasl život sedmi vojáků, kteří jsou pro české dějiny symbolem odvahy, ale i zrady (jeden z nich pozici výsadkářů prozradil Němcům), jakož i určité kontroverze, neboť muselo být jasné, že po smrti Heydricha nám nacisté nezůstanou nic dlužni.

Neodnesly to jen Lidice a Ležáky. Některé vesnice zázrakem unikly…

Němci si vybíjeli svou brutalitu na nás i před smrtí Heydricha, ale zejména po ní neváhali vypalovat či masakrovat vesnice. Po Heydrichově smrti teror nacistů jen zesílil, viz níže… Taková byla tedy nacistická vendeta. Naši občané byli zaživa upalováni, mučeni a nemilosrdně stříleni. Pořad České televize Místa ticha udává, že nacistické řádění v té či oné podobě stihlo Lidice, Ležáky, Český Malín, Cikháj, Leskovec, Zákřov, Ploštinu, Kyjanice, Loučku, Prlov, Huslenky, Přestavlky, Vařákovy Paseky, Javoříčko, Leskcovice…

Hrdinům se poklonili jak předseda Senátu, tak předseda Poslanecké sněmovny…

Pietního aktu se 18. 6. 2020 zúčastnil například místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, ministryně financí Alena Schillerová, brigádní generál Aleš Knížek, plukovník Michal Burian z Vojenského historického ústavu, předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček, a pokud jsme viděli dobře, i předseda Senátu Miloš Vystrčil a další.

Hrdinství dneška – téměř nikdo z účastníků pietního aktu již neměl roušku…

Kvůli protikoronavirovým opatřením byla akce proti minulým létům menších rozměrů. U pamětní desky se jmény padlých položili květiny zástupci spolků, organizací, včetně zmíněných státních představitelů. Krátké interview nám poskytl pan plukovník Michal Burian.

„Jsme velice rádi, že jsme měli možnost i při letošní situaci důstojným způsobem připomenout památku našich parašutistů, kteří zde 18. 6. 1942 položili svůj život za tehdejší Československou republiku,“ řekl nám.

Reportér Sputniku se domluvil s plukovníkem Burianem, že Sputniku bude umožněno zhlédnout v Lešanech pamětní desky, které byly kdysi odstraněny z piedestalu, na němž kdysi stával tank v Praze (dnešní náměstí Kinských) …

Zástupce arcibiskupství Zdenek Wasserbauer nám řekl toto: „Určitě jsme rádi přišli, abychom uctili památku hrdinů, kteří zde položili svůj život. Vystupuje tu ctnost statečnosti, která je i v dnešní době pro všechny lidi i pro společnost velmi důležitá. I dnes musíme zdůrazňovat ctnost, statečnost, ochotu sebeobětování pro dobro bližních…“

Seznam postižených obcí, z nichž většina neunikla nacistickému teroru, zejména pak po smrti Heydricha. Nota bene: Tragédie Lejčkova se odehrála ještě 9. 5. 1945… Tolik k neustálému podceňování „výkonnosti“ nacistů na konci války.
·         Lidice /10. 6. 1942/;
·         Ležáky /24. 6. 1942/;
·         Zákřov /18. 4. 1945/;
·         Ploština /19. 4. 1945/;
·         Kyjanice /viz Zákřov, pozn./;
·         Loučka /22. 4. 1945/ (zázrakem unikly vypálení);
·         Prlov /23. 4. 1945/;
·         Huslenky /26. 4. 1945/;
·         Přestavlky /30. 4.–1. 5. 1945/;
·         Vařákovy Paseky /2. 5. 1945/;
·         Javoříčko /5. 5. 1945/;
·         Leskovice /5.–6. 5. 1945/;
·         Konětopy /8. 5. 1945/;
·         Lejčkov /9. 5. 1945/

Závěrem: Zůstává diskutabilní skutek Čecha Jana Kubiše a Slováka Jozefa Gabčíka. Zabití zastupujícího protektora Heydricha způsobilo, že:

„prestiž Československa ve světě [sice] posílila, smrt zastupujícího říšského protektora … však byla úvodem k německým represáliím. Znovu bylo vyhlášeno stanné právo, kterému padlo za oběť 1 600 lidí. Dalších 3 000 osob nacisté povraždili v koncentračních táborech…ilegální odbojové hnutí se již nepodařilo obnovit.“

(Kolektiv autorů: Dějiny zemí Koruny české II., Praha 1992)

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.