Protagonistou vzniku této neradostné disciplíny provázející nás skrze věky, byla katolická církev, když vydala Index librorum prohibitorum („Seznam zakázaných knih“), jenž platil v letech 1559 –1966. Šlo o oficiální seznam publikací, které katolická církev věřícím zakazovala číst. Jednalo se o spisy, které podle názorů katolického kléru mohly poškodit víru nebo mravy věřících, tedy o publikace domněle amorální a o knihy odporující katolické věrouce a mravouce. Nutno dodat, že pod moralizující rétorikou se skrývala často obava o mocenské postavení. Každá kritika církevní vrchnosti byla považována za projev amorálnosti, a jako takový zasluhující výhost a zákaz.
 
Každý režim od té doby měl nějaké ty svoje indexy, i ten dnešní je má, stačí se podívat na různé tzv. liberální weby, kde se okamžitě dočtete, jaké myšlenky a osoby jsou nežádoucí. Dnes už to nemá samozřejmě slupku církevní, nýbrž politickou.

Formy cenzury byly v průběhu času různé. Prvotní (platila de facto až do 2. světové války), byla tzv. cenzura předběžná, vcelku explicitní vymazávání nevhodných a nežádoucích obsahů (ony slavné vybělené sloupky různých autorů od Havlíčka po Haška). Po nástupu komunismu platila sice ještě stále cenzura předběžná, ale nešlo už o transparentní gumování textů, která si čtenář nesměl přečíst. Prostě mu je nikde neotiskli. Až normalizační čas přišel s cenzurou následnou, totiž každý byl odpovědný za to, co napíše. Tedy důsledkem byla notná autocenzura z pochopitelných důvodů obav o hmotnou existenci. Dnes máme cenzuru kombinovanou: nežádoucí jedinci jsou vystrkování z veřejného prostoru, aby jej nemohli kazit svými myšlenkami, jsou sestavovány ony seznamy „nepřátel“, a tím dochází též k čím dál častěji bující cenzuře ekonomické. Autor, který nesmí být vydáván, má jaksi prázdný talíř. A tak se buď vzdá a jde dělat něco jiného (třeba výkopy), anebo se uchyluje do dnešního samizdatu – na alternativní webová média. Ta ovšem také neplatí, takže nežádoucí tvor je v pasti.

Když mluvíme o období nacismu a druhé světové války resp. Protektorátu Čechy a Morava, tam měla samozřejmě cenzura velice ráznou historickou roli. A jak to už tak bývá, nacisté to celé pojali se skutečnou germánskou důkladností a důsledností.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)