Profesor historie Robert Zaretsky přirovnává problematický vztah mezi zakladatelem francouzské Národní fronty Jean-Marie Le Penem a jeho dcerou Marine k Shakespearovu dramatu Král Lear. Po antisemitských výrocích Jean-Marie Le Penovi hrozí, že bude muset stranu na popud své dcery a současné šéfky Národní fronty opustit.

Marine s otcem Jean-Marie

Zdá se, že drama Král Lear po francouzsku započaté minulý měsíc právě vrcholí. Osmdesátníkovi Le Penovi byl pozastaveno členství ve straně a je jen krok od vynuceného odchodu ze strany. Zakladateli strany hrozí, že bude brzy nucen po vzoru krále Leara hledat sám sebe. Už ovšem daleko od moci a dřívějšího významu. V případě jeho dcery není klíčovou otázkou, jestli tuto bouři přežije, ale o kolik silnější z ní vyjde. Shakespearovská dramata bychom jistě našli i u politických dynastií ve Spojených státech. V napětí mezi Billem a Hillary Clintonovými lze najít podobenství s Macbethem. George W. Bush se zase proměnil z mladého prince Hala v Henryho V. V porovnání s francouzskou politickou dynastií Le Penových jde však jen o slabý odvar.

celý text v angličtině najdete ZDE

Stejně jako král Lear, tak i Jean-Marie Le Pen předal dceři Marine klíče od svého království. Jistě nečekal, že se bude snažit vyměnit nejenom „nábytek“, ale také jeho samotné základy. Dvaačtyřicetiletá politička se snažila stranu zbavit jejího xenofobního a antisemitského nádechu tak, aby se stala politickou silou, se kterou musí vážně počítat nejenom Francie, ale celá Evropa a Spojené státy. Vše začalo na začátku dubna, kdy Jean-Marie Le Pen poskytl rozhovor týdeníku Rivarol. V mnoha ohledech v průběhu onoho rozhovoru pouze opakoval své antisemitské a antimuslimské teze, které z jeho úst zazněly mnohokrát. Muž zvaný podle posvátných kamenů stojících v jeho rodné Bretani „Menhir“ , popisoval holocaust jako pouhý dějinný detail. Pozitivně hovořil o kolaborantském vichystickém režimu a vyzýval k obraně kontinentu před islámem. Zatímco Jean-Marie Le Pen zůstává stejný, strana se zásluhou jeho dcery mění. Řada volebních úspěchů vypovídá o tom, že její snaha nepřichází vniveč.

Národní fronta se zdá být v poslední době na nejlepší cestě dosáhnout cílů, které byly ještě před pěti lety téměř nemyslitelné. Podařilo se jí roztříštit tradiční levici a pravici a včlenit se mezi socialistické strany na levém politickém spektru a konzervativní strany napravo. I když zůstává pro Le Penovou vidina prezidentského úřadu vzdálená, tak zdaleka není nějakým přeludem. Těžit může zejména z obav souvisejících s masakrem v redakcí Charlie Hebdo. Přičemž nejistota mezi Francouzi ohledně islámu panuje i bez přičinění Národní fronty. Voliči strany rekrutující se z nižší střední nebo dělnické třídy nejvíce akcentují přistěhovalectví a postupné vytrácení se francouzských tradic. Většina z nich tvrdí, že Marine Le Penová myslí jako oni, zatímco dříve říkali, že oni sami myslí jako Marine Le Penová.

Zatímco Marine Le Penová sdílí otcovy obavy z přistěhovalectví, tak antisemitismus je jí nejspíš skutečně cizí. Dokonce to nedávno konstatoval i vůdce francouzské židovské komunity Roger Cukierman. Svůj komentář však později vzal zpátky pod tlakem rozzuřených židovských organizací ve Francii i jiných evropských zemích. Ukázalo se totiž, že desítky kandidátů Národní fronty v březnových volbách na Facebooku, Twitteru a dalších sociálních sítích nešetřily antisemitskými a rasistickými komentáři. V důsledku toho strana ztratila oproti původního očekávání až 5 % hlasů a získala „jen“ 25 %.

převzato z Parlamentních Listů