Chápu, že fotbalisté už dávno nereprezentují svou vlast, ale pouze a jedině své sponzory a "farmy", píše na facebooku Jaroslav Štefec.

Jaroslav Štefec

Proto to, co se stalo během zápasu se Skotskem, absolutně nepociťuji jako nějakou osobní urážku nebo hanbu své země.

Skuteční sportovci, reprezentanti tehdejší ČSR, hromadně odmítli v roce 1936 "pozdravit" olympijský stadionu v Berlíně nacistickým pozdravem - zdviženou pravicí. Tehdy si vysloužili "jen" odsuzující mlčení davu zfanatizovaných Němců na tribunách. Později, po německé okupaci, za svou statečnost mnozí z nich zaplatili daleko tvrději.

Zelenožlutí namachrovaní šašci, viditelně ochotní za prachy komukoliv třeba líbat zadek, udělali ostudu pouze sobě a svým sponzorům. S Českou republikou už dávno nemají nic společného. Ani barvy, ani státní znak. A to jejich klečení (před kým a proč vlastně?) se mohlo líbit možná trubkám, žijícím v růžovém světě, kde "kdo neskáče, není Čech".