Vskutku, není náhoda, že nejznámější světový konspirační autor David Icke je původně fotbalista a potom sportovní komentátor: ta potřeba skórovat, zasadit protivníkovi zdrcující úder a sklidit slávu od svých příznivců. (A víme všichni, dobře, že tomu sami podléháme v diskuzích, kdy se ze sledování zápasu stáváme aktivními hráči.) Hlavní zpravodajství se už dávno připodobnilo tomu sportovnímu, ukazuje události ze světa jako různé druhy sportů, zápasů. Ať už si vezmete přípravu, průběh a výsledky voleb, nebo informování o pandemii koronaviru, všude najdete strukturní rysy komentování sportovních zápasů: obsesivní sledování skóre, emotivní jazyk soupeření.

A tak se obě strany dopouštějí faulů, tj. v podstatě faktických chyb i chyb na úrovni kauzality, příběhu. Tam i tam promlouvá nevědomí, byť je v druhém případě institucionalizováno a pracuje s množstvím kodifikačních mechanismů. Protože tou zásadní chybou je podávání událostí v modu souboje a zápasu. Ať už jde o boj proti koronafašismu a globální totalitě na jedné straně, nebo boj proti viru na straně druhé. Oba diskurzy jsou velmi relativní a do značné míry nepravdivé.

Jsme v tom společně je věta, která je pravdivá (a zároveň má svůj stejně tak pravdivý protipól: jsme v tom každý za sebe, každý sám).
Sport je tím základním způsobem moderní manipulace s člověkem na úrovni těla a pohybu, tak jako na úrovni myšlení je to věda, na úrovni vzdělání škola a na úrovni tvořivosti umění. A svobodným komplementem k sportu je tanec, namísto činnosti výkonové činnost bezstarostná, ozdravná a léčivá.

Čili je třeba to obojí pochopit jako lekce dualitního myšlení. Je důležité sledovat konspiraci, tak jako je třeba sledovat vědu, protože ani v jednom se nám nedostane celistvého poznání. A je třeba hledat cestu k tvořivé syntéze.

Cesta vede v přechodu od konspirace k ezoterice, přičemž ezoterika sama o sobě je pojem hanlivý a používám ho, abych legitimizoval, co je vylučováno a potlačováno. Přechod od materialistické a objektivistické vědy k holismu, který respektuje dialektiku a subjekt-objektovou dynamiku bytí a poznání. Astrologie jako královna holistické vědy může být velmi nápomocná.

Chceme-li mluvit o současnosti pravdivě, musíme promlouvat jazykem transformace a revoluce, tj. jazykem sjednocení, průlomu, proměny a syntézy na úrovni jednotlivců, rodin, institucí, na úrovni poznání, paradigmatu, vnímání i společného bytí. Byť samozřejmě to jde přes dlouhou, dlouhou řadu krizí. Ti, kteří si mnoha krizemi prošli, jsou ve výhodě.

A skutečně tím nejpravdivějším modem, jak věci vnímat, je tanec. Tím, co se po nás chce, je tanec myšlení i fýzis a tvořivost v oblasti pojmenání a jazyka. Poezie jako tanec řeči. A poezii je třeba v jistém smyslu propojit s matematikou – obrazné pojmenování a myšlení propojit s vědomím multidimenzionality skutečnosti. (Ano, propašoval jsem do tohoto statusu nenápadně svou obecnou epistemiologickou teorii kostky, s níž jste se mnozí setkali v podobě skutečné dřevěné kostky – věda, škola, sport a umění na čtyřech stranách, a matematika a poezie na horní a spodní podstavě.)

Pragmatik říká: je třeba dodržovat vládní opatření, abychom zabránili šíření viru.

Mystik říká: je třeba pracovat v nitru, a tam připravit prostor pro změny venku.

A básník říká: nejsilnější zbraní je slovo. A slovem můžeme sjednotit náš společný dech.

A jakmile říkáme dech, jsme znovu u tance. Protančeme se tedy prosím transformací co nejvědoměji, co nejradostněji, buďme bdělí, ať nepropásneme objevující se příležitosti a ať se nám podaří procházet vším v nejvyšší možné míře celistvosti a krystalizace.

Vyžaduje to od nás veliké nasazení, stoprocentní pohotovost a soustředění, nefunguje už moc „promyslím si to a udělám to zítra“, „odpočinu si a pak se do toho pustím“. Čímž se oklikou dostáváme k tomu, že transformace je přece jen trochu i sport, věc výkonu. Já například sepsal tento příspěvek mezi probuzením a odchodem do práce. Úctyhodný výkon, řekl bych a budu rád, když bude oceněn, ale již to, že jsem to dokázal, je pro mě dostatečné zadostiučinění.

Je to celé ovšem trochu paradoxní výkonnost: V čím větší jsme lehkosti, tím snáze vším projdeme.

PS: Video, které bylo inspirací k tomuto textu, dávám na konec, abych na něj zbytečně nepoutal pozornost, protože o něj tady tolik nejde, ale když si ho pustíte, v jeho závěru pochopíte, co píšu o Ickeovi v úvodu.