Ale nemáme jenom USA…

„Podobné je to v Barmě, nebo Myanmaru. Tam přibývá mrtvých, ukazují se nám lidé běhající na ulicích, házející něčím po vojácích nebo policistech v v celosvětově známých brněních. Prý tam umírají lidé – jednou málo, jindy víc, ale vždy to má povahu vyvolávající strach, děs a hrůzu. Ale co se tam vlastně děje,  jak na tamější politiku reaguje mlčící Su-ťi Aun Schan,  jak do toho zasahuji nebo na to reagují velmoci, to je všechno  pod velkým otazníkem. Spojené státy řekly, že ve prospěch demonstrujících zasáhnou vyhlášením sankcí, EU se  chce přidat, o ČLR se zatím nemluví a dočasná vláda se zdá mít věci „pod kontrolou“.  Jaké to budou sankce, bude jimi trpět vláda nebo obyčejní lidé, přestanou se dočasné vládě dodávat zbraně ze všech možných koutů světa, a jak se změní nebo už mění život lidé někde mimo Rangůn, kde žijí lidé na takové úrovni, že jim jakékoliv sankce  život nezmění, ani k horšímu, ani k lepšímu. Možná, že to vše o čem mluvil americký prezident,  má jen ten význam, že Spojené státy mají zájem zahrnout do svého „obranného perimetru“ nějaké další území v jihovýchodní a jižní Asii.
 

Prezident Spojených států tentokrát nemluvil o Rusku, ale věnoval se Číně (myšlena ČLR), kterou označil za „velkou výzvu“, což je kódové označení toho, komu bude vyhlášena komu bude vyhlášena nějaká válka. Už před  14 dny mluvil s menším důrazem  o (indickém Pacifiku“,  což nejdřív vypadalo tak, že v Bílém domě nemají ani ten pověstný nafouknutý globus, s kterým si hrál Diktátor v Chaplinově filmu. Ale že najednou definují nějakou jinou oblast „svých zájmů“, do které bude spadat nejenom Tichý oceán a země ASEANu,  ale i Indický oceán, Jávské moře, Čínské moře,  já nevím co všechno možné, kom může doplout US Navy  Neznamená to, že  vláda Spojených států si jiným způsobem ohraničuje sféru svých zájmů z nového globálního hlediska, že se vybírá něco, co nás vlastně vůbec nezajímá,  nebo  evropský svět by nemuselo zajímat,  ale pro Spojené státy je to problém téměř kruciální. A nemá to souvislost s cestou francouzského vojenského plavidla  do blízkosti kontinentální Číny, aby tam hájil „francouzské národní zájmy“, jak se psalo ve francouzské tisku  také jen před dvěma, třemi týdny.

A podíváme-li se kamkoliv jinam do světa, tak uvidíme, že se dovídáme  zprávy o živelných pohromách,  o nějakém jiném neštěstí. Ale to,  co se děje  v zemích jako je stomilionové Mexiko, dvěstě padesát imilionová Indonésie nebo mnoha set milionové Brazílii, tak to vlastně vůbec netušíme. Třeba se tam neděje vůbec nic, třeba tam jenom řádí Covid. To snad ještě víme, ale  jak se tam mění pod vlivem epidemie nebo pandemie státní a politické entity, to si můžeme jen domýšlet,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.

A co u nás doma nebo v Evropě, jak je to se zprávami?

„Zatím donekonečna rozebíráme, co se stane v České republice a s českým průmyslem, kdy se budou muset nechávat dělníci v průmyslu testovat nebo očkovat. No, asi se něco stane, to víme,  to nám nikdo nemusí říkat, když i velké autority si každá myslí něco jiného,  ale jaké mohou být podstatné důsledky, a to pořád mluvím o zemičce, která není středem a střetem světových zájmů, ale jenom ve středu Evropy,  je jakýmsi průchozím domem,  má 10 milionů hašteřivých  obyvatel.  Ale ty stamilionové země, nebo  když se mluví o Indii, tak pozor na to, ono se taky mluví o jeden a půl miliardě lidí. A o těch nevíme skoro vůbec nic, kromě turisticky atraktivních obrázků.

Takže  si myslím, že bychom trošku mohli potlačit svůj zájem o statistiky, které dostáváme denně z nejrůznějších koutů světa: Kde se nakazil, kdo zemřel a  kdo je vyléčený, ale mohli bychom se skutečně podívat,  co se v těch jednotlivých zemích děje. Hroutí se ekonomika Spolkové republiky Německo? Hroutí se ekonomika Evropské unie, nebo co se vlastně děje  když naši „covid turisté“ si utíkají oddechnout na Sicílii nebo do Dubaje, zda tam zanáší  nějakou chorobu nebo jí odtud transportují někam jinam?? Má to nějaký vliv na  v podstatě malé oblasti oddělené od ostatního světa mořem nebo leteckými spojeními,  které fungují nebo nefungují, to nevíme. Ale co řekl americký  prezident včera večer přec večeří se servíruje i nám informačně nezúčastněným.

Takže možná by to chtělo trošku přehodnotit ta naše zpravodajství,  anebo ta zpravodajství, která máme k dispozici A to nemluvím o takových skandálně teatralizovaných zpravodajstvích jako má Prima CNN a nebo televize Nova, ale i o těch velkých agenturách, CNN americké, BBC a Al-Džazíra. Když podíváme na Al-Džazíru, tak najednou zjistíme, že nám toho  o našem světě říká víc než ty nám blízké a některé z nich námi placené agentury a televizní vysílání,“ dodává Zdeněk Zbořil.