V roce 2013 internet téměř explodoval, když bylo zveřejněno video, ve kterém předseda představenstva a generální ředitel Nestlé Peter Brabeck-Letmathe řekl, že „přístup k vodě není veřejné právo“, voda není lidské právo, že je to jen další potravina a komodita, že by měla být „privatizována“, dána „tržní hodnota“ a distribuována „volným trhem“. A nejen to, prohlásil, že prohlásit vodu za „právo“ nebo „lidské právo“ je „extrém“. Tohle jsou jeho přesná slova z videa:

„Jediný názor, který je podle mého názoru extrémní, představují nevládní organizace, které omílají prohlášení vody za veřejné právo. To znamená, že jako lidská bytost byste měl mít právo na vodu. To je extrémní řešení. A druhý názor říká, že voda je potravina jako každá jiná a jako každá jiná potravina by měla mít tržní hodnotu.“

Huffington Post napsal, že „lidé byli šokováni nelidskostí Brabeckova prohlášení, a samozřejmě právem.“ Chování Nestlé ve vodě je ještě křiklavější než u kojeneckého mléka, i když přímá úmrtí se nezaznamenávají. Ale ve skutečnosti má Nestlé v tolika zemích obrovské potíže s vyčerpáváním místních vodních zdrojů a s tím, že nechává komunity zcela suché, kvůli stáčení a prodeji vody značky Pure Life. V mnoha městech a státech v USA došlo k násilným demonstracím proti Nestlé za odvodnění zvodnělých vrstev, zejména v oblastech, které již nyní trpí suchem. Zdá se, že společnost dokáže využívat politických konexí a přímého či nepřímého financování volebních kampaní amerických politiků k odčerpávání obrovského množství vody pro další prodej, zatímco místní obyvatelstvo a zemědělci buď žádnou vodu nemají, nebo trpí výrazným přídělovým systémem.

Před několika lety se v okrese Miami-Dade na Floridě objevily inzeráty, které tvrdily, že místní voda z vodovodu je „levnější, čistší a bezpečnější než voda v lahvích“, přičemž Nestlé okamžitě vyhrožovala, že zažaluje místní vládu za tato (nepochybně pravdivá) prohlášení. A to platí po celém světě. V jedné malé obci v Pákistánu, vesnický radní řekl, že malé děti byly všechny znechuceny špinavou vodou, která byla důsledkem toho, že Nestlé vyhloubila hlubokou studnu a vypustila celou zvodní, přičemž vesničané potřebovali vyvrtat nové studny hluboké mnoho desítek metrů, aby vůbec nějakou vodu našli. Podobné příběhy se objevují všude, kdy manažeři Nestlé brutálně usilují o dodávky vody do lahví k dalšímu prodeji, v mnoha případech odčerpávají velkou část dostupné volné vody v dané oblasti a dané místní populaci znovu prodávají stejnou vodu, kterou získali zdarma před příchodem Nestlé.

Když se podíváme na celkový obraz shromážděný z desítek zemí a vezmeme v úvahu prohlášení vedoucích pracovníků společnosti, začne být děsivě zřejmé, že Nestlé má v úmyslu získat kontrolu nad tolika vodojemi v tolika lokalitách, že budou schopni ovládnout dodávky vody obyvatelstvu světa, stejně jako ovládají distribuci kojeneckého mléka. Z těchto a dalších důvodů se proti celému odvětví balené vody rozvíjí obrovské globální hnutí za škody, které způsobuje přírodnímu prostředí, a za miliardy plastových lahví, které nelze znovu použít ani recyklovat.

V jedné zprávě z médií se uvádí, že podle společnosti Nestlé je „cena láhve vody podobná ceně ostatních balených nápojů, protože nese podobné náklady spojené s výrobou, zabezpečením jakosti, plněním do lahví, skladováním a distribucí. Třetinu nákladů lze přičíst vodě a surovinám, třetinu výrobě a třetinu distribuci.“ Dokument nazvaný „Život v lahvích“ však prokázal, že v USA a mnoha dalších lokalitách stál kamion vody Nestlé pouhých 10 dolarů, ale poté, co byl balen, byl prodán za 50 000 dolarů. Producenti dokumentu zřejmě kontaktovali společnost Nestlé, aby jim představila svou verzi příběhu, ale společnost odmítla a tvrdila, že film je nebude spravedlivě zastupovat, což zní podezřele, jako by fakta v dokumentu byla pravdivá a společnost neměla žádnou obhajobu.

V Číně jsem hovořil s více než jedním bývalým zaměstnancem Nestlé, který tvrdil, že společnost pouze stáčí a prodává vodu z kohoutku, ale v každém případě se zdá, že vyšší ceny Nestlé za balenou vodu jsou založeny pouze na obchodní značce, a moje informace se shodují s informacemi uvedenými v dokumentu výše, tedy že Nestlé získává vodu zdarma nebo ji nakupuje za zanedbatelné náklady, načež při dalším prodeji dosáhne 10 000% zisku. Ale nezapomeňme na hlavní bod, kterým je, že manažeři Nestlé nejenže věří, že voda je potravina, která by měla mít svou cenu, ale plánují – prostřednictvím účinného vyvlastnění – tuto vodu „privatizovat“ tím, že ji jednoduše převezmou do vlastnictví, pak jí dají tržní hodnotu a distribuují ji prostřednictvím své vlastní verze volného trhu. Občané všude na světě by měli být vážně znepokojeni obrovskou privatizací zásobníků pitné vody a jejich dodavatelských řetězců po celém světě.

A pokud vás mohu pobavit dvěma kousky bizarních zpráv, první je, že kanadská univerzita v Albertě, navzdory obrovským protestům veřejnosti a své vlastní fakulty, udělila čestný titul doktora práv předsedovi představenstva a výkonnému řediteli společnosti Nestlé za… Jste na to připraveni? Čestný titul byl udělen za Brabeckův velký přínos k „zachování, distribuci a správě jednoho z nejdůležitějších zdrojů lidstva: vody“. Druhá věc je, že naše problémy se zjevně neomezují jen na kojenecké mléko a vodu. Další tragédie, která se stala v Africe, nese jméno Coca-Coly, stejné Coca-Coly, která se chce dostat do mlékárenského byznysu, protože „budou pršet peníze“. Pediatři v západní Africe hlásí případy nových zdravotních potíží tak běžných, že mají název: „Fantův syndrom“, což je dětská podvýživa a dehydratace způsobená tím, že děti pijí spíše než mléko pomerančovou limonádu Fanta od Coca-Coly (protože sušené mléko od Nestlé je tak drahé) a pravděpodobně obsahuje stejné pesticidy jako běžná Coca-Cola.