Bohužel, výtečné a možná jen těžko opakovatelné výsledky jsou přehlušeny jedním letem, který způsobil totální rozvrat v české sportovní administrativě.

Předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval po svém návratu z olympijského Tokia byl de facto přinucen předstoupit před novináře, aby se pokusil vysvětlit pozici a postoje ČOV v kauze covidového letu. I své zastánce překvapil neochotou připustit, že samotný ČOV mohl pochybit a odvolává se na šetření krajské hygienické stanice. Závěry hygieny jsou pro Kejvala sice pozitivní, ale jaksi opomíná připomenout, že ta může vést šetření pouze na území České republiky a více již nespadá do její kompetence. Takže se jedná jen o polovinu pravdy. A mnohem hůře se jeví absence snahy se omluvit postiženým sportovcům. Za výmluvy, že někdo jiný na tom je ještě hůře, dostávají žáci základních škol v nemnoha případech pár facek za drzost. Bylo velmi smutné slyšet až po opakovaných dotazech novinářů, že teda pokud budou sportovci na omluvě trvat, tak se holt omluví. Větší ignoranci vůči členům vlastní výpravy si lze jen stěží představit.

Několik dalších dotazů mířilo na případnou finanční kompenzaci pro sportovce a sportovní svazy. Přestože nejdříve Kejval oznámil, že již první jednání s volejbalovým svazem probíhají, přešel posléze k zákopové taktice a snažil se jakoukoliv kompenzaci přislíbit. Údajně se musí nejdříve seznámit s podepsanými smlouvami. Je otázkou, nakolik je teda Jiří Kejval příčetný, protože u všech smluv je připojen mimo jiné i jeho podpis. Tudíž buď rozdává podpisy na počkání, nebo neví, co podepisuje. Ani jedna varianta není pro ČOV příznivá. Navíc se nabízí srovnání se zimními olympijskými hrami. Tehdy se ČOV smluvně zavázal sportovcům a jejich realizačnímu tým vyplatit odměny za medailová umístění.

Jenže ministr Plaga tehdy odměny vyplatil sportovcům napřímo, bez odbočky na ČOV, navíc s určitými úpravami. Když se zejména členové realizačních týmů pídili po odměnách, bylo jim aparátem ČOV řečeno, že nepřišly státní peníze, tudíž odměny nemohou být vyplaceny. Že existuje smlouva? Nikoho nezajímalo. Dnes se jí předseda Kejval ohání, když ji potřebuje. V rámci podepsané smlouvy se všichni sportovci musejí vzdát svých marketingových práv, jinak by na olympiádu nemohli ani jet. Jejich práva vlastní ČOV, který je prodává svým marketingovým partnerům, platící nemalé finanční prostředky. Z nich ale sportovcům nejde ani koruna.

Kdyby byl Kejval opravdu tím olympijským gentlemanem, nechal by postiženým sportovcům vyplatit alespoň symbolickou odměnu. Ale on není schopen se sám za ČOV ani omluvit, tudíž nějaká velkorysejší gesta nebudou. Škoda, sportovci by si je zasloužili.