Americká recenzovaná studie zjistila, že experimentální vakcína proti COVIDu, která je rozšířena po celém světě, představuje četná závažná rizika nežádoucích účinků.

Studie z května 2021 nazvaná „Horší než nemoc? Reviduje některé možné následky mRNA vakcín proti COVID-19 publikovaná v International Journal of Vaccine Theory, Practice and Research, jež provedli vedoucí vědecký pracovník Dr. Stephanie Seneff z Laboratoře počítačové vědy a umělé inteligence MIT a specialista na Naturopatickou onkologii Dr. Greg Nigh.

Studie důkladně analyzuje možné cesty, kterými by experimentální vakcíny mRNA od společností Pfizer a Moderna mohly způsobovat závažné nežádoucí účinky u očkovaných jedinců.

„Obě se podávají injekcí do svalu a obě vyžadují uložení do hlubokého zmrazení, aby se RNA nerozpadla,“ konstatovali Seneff a Nigh.

„Je to proto, že na rozdíl od velmi stabilní dvouvláknové DNA jsou jednovláknové produkty RNA při vyšších teplotách náchylné k poškození nebo bezmocnosti a musí být udržovány extrémně chladné, aby si udržely svou potenciální účinnost.“

„Tato forma mRNA dodaná ve vakcíně se v přírodě nikdy nevyskytuje, a proto má potenciál neznámých následků…manipulace s životním kódem by mohla vést k naprosto nepředvídatelným negativním účinkům, potenciálně dlouhodobým nebo dokonce trvalým.“

Studie vysvětlila, jak jeden významný vedlejší účinek vakcíny zvaný posílení závislé na protilátkách (ADE) je vyvolán prudkým nárůstem proteinů produkovaných v lidském těle injekcí mRNA.

„Vakcíny mRNA nakonec dodávají vysoce antigenní protein do buněk, které jsou prezentovány antigenem. Jako takové jsou monoklonální protilátky proti spikovému proteinu očekávaným výsledkem v současnosti nasazených mRNA vakcín,“ napsali Seneff a Nigh.

„Bylo zjištěno, že lidské proteinové monoklonální protilátky s prudkým vzrůstem vytvářejí vysoké hladiny zkříženě reaktivních protilátek proti endogenním lidským proteinům. Vzhledem k důkazům, které zde byly přezkoumány pouze částečně, existuje dostatečný důvod k podezření, že protilátky proti spikovému proteinu přispějí k ADE vyvolané předchozí infekcí nebo očkováním proti SARS-CoV-2, které se mohou projevit jako akutní nebo chronické autoimunitní a zánětlivé onemocnění.“

Studie také přinesla důkazy o vylučování vakcíny, prionu a neurodegenerativních chorobách a variantách koronavirů, které se objevily v důsledku očkování menšiny veřejnosti.

Studie dospěla k závěru, že instituce veřejného zdravotnictví přistupují k zavádění nových experimentálních technologií pro veřejnost opatrněji, než aby se hnaly za každým, kdo ještě nemá nashromážděné dlouhodobé údaje.

„Veřejná politika kolem hromadného očkování obecně vycházela z předpokladu, že poměr rizika a přínosu nových mRNA vakcín je „trefa do černého“. V reakci na vyhlášený mezinárodní stav nouze COVID-19, kdy probíhá masivní očkovací kampaň, jsme se vrhli do experimentů s vakcínami v celosvětovém měřítku,“ napsali Seneff a Nigh.

„Přinejmenším bychom měli využít dat, která jsou z těchto experimentů k dispozici, abychom se o této nové a dosud nevyzkoušené technologii dozvěděli více. A do budoucna vyzýváme vlády, aby tváří v tvář novým biotechnologiím postupovaly obezřetněji.“

https://www.scribd.com/document/519637770/Document#download&from_embed