Podle průzkumů veřejného mínění patří příliv imigrantů a uprchlíků v myslích lidí k nejžhavějším tématům, které zastíní i jiné otázky a nechává daleko za sebou i akutní krizi Eurozóny. A je to jen logické. Podle německého ministra vnitra Thomase de Maiziere očekává Německo, že jen za letošní rok obdrží 800 000 žádostí o azyl. „Postaráme se o to,“ řekl svým neobvykle vojáckým způsobem (sloužil i jako ministr obrany a jeho otec byl jedním ze zakladatelů Bundeswehru). Nikdy to ale dopodrobna nerozvedl. Podle de Maiziera by bylo nespravedlivé, kdyby Německo muselo vzít 40% všech uprchlíků, kteří dorazili letos do Evropy, čili téměř čtyřnásobek toho, co do této země celkem přišlo loni.

Avšak politici odkazující se na evropskou tradici humanistického myšlení říkají, že 800 tisíc žadatelů o azyl obnáší přeci jen méně než jedno procento německého obyvatelstva. Vypadají, že zapomínají, že už to není jen o křesťanském soucitu. Na mysli vytane fakt, že článek se specifickou zmínkou o křesťanském dědictví, které tvoří základy moderní Evropy, byl přeci z Lisabonské smlouvy odstraněn.

Německá média okamžitě zahájila propagandistickou kampaň apelující na přátelský přístup k migrantům. Média nabízela příběhy o dobrých Samaritánech pomáhajících uprchlíkům. Herečku rozdávající jídlo, herce dávajícího peníze na postavení uprchlické ubytovny, osoby nabízející zadarmo Wi-Fi a dobrovolníka pracujícího v přijímacím středisku pro uprchlíky… Internetový přístup k většině materiálů věnovaných problematice uprchlíků je ale zamezen. To je na tom to nejpřekvapivější. Tyto články jsou drženy mimo veřejný diskurs. Němci nemají na rozdíl od jiných případů možnost se k této otázce svobodně vyjadřovat. Akce politiků a vlády tak nějak nejsou podrobeny diskusi. Osobní názory na problematiku migrantů by se neměly sdílet. Útok migrantů na policisty v Suhlu se udržel mimo pozornost. Politická korektnost současných dnů zakázala, aby se tento příběh probíral v médiích.

Vypráví se sentimentální příběhy o německé laskavosti a pohostinnosti k migrantům popisující, že takto se to přeci děje v „korektním“ světě. Věci se ale v tom paralelní (reálném, „nekorektním“) světě mají jinak, v tom jsou lidé, kteří pořádají proti-imigrační protesty, obviňováni z podvratných akcí. 23. srpna se protesty pořádané v Heidenau v Dolním Sasku, tj. ve východní části Německa, do zpráv dostaly. Tyto události byly oficiálně popisovány jako akce organizované pravicovými radikály pomocí sociálních sítí. A závěr z toho: vláda by měla vyčlenit více peněz ke špehování internetu, aby dohlížela na aktivity Němců. Reakce německých politiků je překvapivě jednohlasná: to, co se dělo v Heidenau, je nepřijatelné; akce protestujících byly nezodpovědné, nepatřičné, hanebné a pobuřující atd.

Nejpozoruhodnější prohlášení pronesli ministr vnitra a ministr spravedlnosti. Řekli, že policie si tvrdě došlápne na ty odpadlíky, co nejsou šťastní z lidí přicházejících z jiných zemí. Pak byla přítomnost policie kolem ubytovny migrantů posílena a byla kolem ní postavena bariéra. Policie vyzývala všechny procházející, aby se legitimovali. Německá ministryně obrany Ursula von der Leyden se zviditelnila prohlášením, že vojáci přijmou aktivní roli při řešení problémů spojených s ubytováním žadatelů o azyl. Vojáci urychleně zřídili stanové tábory pro uprchlíky. Domorodí Němci to ocenili: alespoň dočasně se zbaví nežádoucího sousedství. Vojáci tudíž posílili svůj vliv na vnitřní situaci v zemi. Udělali to, aniž by si toho veřejnost moc všímala. Téměř všechny tato skutečnost těší. Ministryni Ursule von der Leyen roste popularita. A právě to ona potřebuje. Hlasitě se ozývají fámy, že bude mezi kandidáty na pozici kancléře.

Opozice jako obvykle obviňuje vládu. Musí se uvést, že její výčitky nejsou opodstatněné. Podle de Maizereho země nebude před uprchlíky zavírat dveře. Podle vicekancléře Sigmara Gabriela se vládě podařilo schrastit další miliardy eur na podporu žadatelů o azyl. Primárním cílem je pomoci uprchlíkům přežít studenou německou zimu.

Zelení jsou evidentně nešťastní ze zdráhavosti vlády k pokračování v každoročním příjmu milionů uprchlíků. Chtějí liberalizovat pravidla udílení politického azylu a přijmout zákon o imigraci, který v Německu dosud neexistuje. U toho se musí ještě zmínit něco důležitého. Předpokládá se, že ve většině případů přišli utečenci do Německa na dlouho nebo lépe řečeno navždy. Takže to není jen o finanční podpoře, ale také o naučení se jazyku. Nějaký architekt zafinancoval pro nově příchozí knihovnu, někteří lidé je začali jazykučit, další lidé zvou uprchlíky domů na šálek kávy. Martin Patzelt, poslanec za Křesťanskodemokratickou unii (CDU) u sebe doma uvítal dva žadatele o azyl. Jeho manželka jim dává kurzy jazyka. Všechno to vypadá příznačně. Některé lidi to podvědomě přesvědčuje, že jedinou věcí, o které azylanti sní, je pracovat a vydělávat si na živobytí.

Podle Volkera Bouffiera, ministerského presidenta německé spolkové země Hesensko, trvá učiteli v Albánii dva až tři roky, než si vydělá tolik, co za tři až pět měsíců v Německu. Není tak naivní, aby zapomínal na rozdíly v nákladech na bydlení. Němečtí podnikatelé jasně vidí dobrý výhled na zisk z levné pracovní síly přicházející do země. Šéf chemického výrobce EVONIK věří, že ti, kdo nedostanou politický azyl, by ale měli dostat nabídku práce v Německu. A odvážím se říci, že ani Ursula von der Leyden by nic nenamítala proti zaplnění vojenských řad odvážnými chlapy, kteří už předvedli svou udatnost útoky na hranice Makedonie nebo Eurotunel pod La Manche.

Ale ať si politici říkají, co chtějí, počet lidí, co je z narůstajícího přívalu uprchlíků znechucených, roste. Asi před měsícem bylo ohlášeno, že podpora myšlenky omezit počet žadatelů o azyl vzrostl od počátku roku o 23 procent. Němečtí experti, kteří se pokouší tento jev vysvětlit, nejsou úplně otevření a upřímní. Např. německý politický vědec JürgenFalter přiznává, že ti znechucení nejsou žádní vyvrhelové nebo pravicoví radikálové, ale spíše běžní občané, kterým se nelíbí fakt, že mnozí migranti, kteří vstoupili do jejich země, nejspíš ve skutečnosti žádné právo na politický azyl nemají.

Věřím, že to pro Němce není skutečnou příčinou obav. Není to o břemenu pro rozpočet nebo jinými slovy, o břemenu na bedrech daňových poplatníků. Podle odhadů provedených německým politikem Sigmarem Gabrielem Německo letos za uprchlíky a migranty utratí tři miliardy eur. Některé odhady říkají, že toto číslo by mohlo být vyšší. Ale jak ukázaly události v Heidenau, úzkost budí něco jiného. Německá kultura a způsob života by se mohly s nově příchozími vytratit. A kdo a proč potřebuje islamizaci Německa? Před touto otázkou Německá společnost nemá jak uhnout.

Natalia MEDEN | 01.09.2015 | 00:00

Zdroj: http://www.strategic-culture.org/news/2015/09/01/new-burden-on-germany-shoulders.html