Hladina elektromagnetického záření je zvlášť ve velkých městech v řádu tisícinásobků vyšší, než by bylo přirozené. To může podle některých odborníků narušit náš vnitřní systém. Jednou v létě se Per Segerbäck vydal na procházku, při níž potkal souseda, který bydlí zhruba sto metrů od jeho skromného stavení zhruba 120 kilometrů severovýchodně od Stockholmu. Chvíli si povídali, když tu sousedovi zazvonil telefon. Během několika vteřin ztratil pan Segerbäck nečekaně vědomí a sesunul se k zemi.

I proto čtyřiapadesátiletý Švéd, jehož příběh přinesl v roce 2010 časopis Popular Science, přesídlil do přírody. Místo davů lidí, na které byl zvyklý z ulic hlavního města, teď jeho dveře až na občasné výjimky míjejí převážně vlci a medvědi. Ačkoliv by se do civilizace rád vrátil, nejde to. Per Segerbäck trpí něčím, co se nazývá EHS neboli elektrohypersenzitivita; někdy též jako idiopatická nesnášenlivost k prostředí (IEI – IdiopathicEnvironmental Intolerance). Kvůli přecitlivělosti na vlnění z elektronických přístrojů byl jinak zdravý Švéd, profesí paradoxně telekomunikační inženýr, nejenom nucen opustit město, ale i většinu lidské společnosti. Vždyť elektromagnetické vlny dnes vysílají všemožné technologické novinky a doplňky, bez kterých by již lidé zřejmě nepřežili jediný den – ať už jde o mobily, počítače, mikrovlnné trouby nebo bezdrátovou komunikaci Wi-Fi.

Lidé přecitlivělí na záření těchto zařízení jsou zatím ve společnosti minoritou, mluvíme tak o třech, nanejvýš osmi procentech populace; například Světová zdravotnická organizace WHO uvádí rozmezí 3–6 %. Zároveň jsou však chodícími indikátory upozorňujícími na neviditelné, přesto vážný problém – stejně jako třeba kanárci v těžebních dolech. A tak zatímco hypersenzitivní jedinci trpí bolestmi hlavy a nevolností, ostatní lidé ani netuší, nakolik všudypřítomná radiace ovlivňuje jejich těla. Na rozdíl od nešťastníků, jako je Per Segerbäck – kterých je jenom ve Švédsku na 250 000 –, vše probíhá bez jejich vědomí.

Podle některých nových poznatků ale nejde pouze o zmíněné bolístky či například nespavost. Neviditelné moře neustále pulzujících vln přispívá podle stále většího počtu indicií i k mnohem horším patáliím, a to včetně největšího strašáka současného lidstva – rakoviny. Cílem tohoto textu není občany strašit a šířit poplašné zprávy ani volat po návratu na stromy. Chceme pouze upozornit na to, že o vlnách, které se šíří z našich mobilů a tabletů, na nichž jsme se stali závislými, a které jako neviditelná pavučina omotaly naši planetu, skoro nic nevíme a zodpovědné instituce oficiálně o možných důsledcích používání techniky, jež se donedávna objevovala leda ve sci-fi filmech, prakticky vůbec nemluví nebo je nemístně bagatelizují. Což je v době, kdy normy upravují zakřivení banánů i výkon žárovek a bojuje se proti ebole i klimatickým změnám, přinejmenším zarážející.

Potíž neleží v samotném elektromagnetickém záření; určitá hladina na naší planetě je koneckonců přirozená – pochází jak ze samotné Země, tak ze Slunce a dalších vesmírných těles. Jenže jak zmínila v dokumentárním filmu Plný signál oceňovaná americká novinářka B. Blake Levittová,která se již víc než dvacet let věnuje především vědeckým a zdravotním tématům a dlouho přispívala mimo jiné do New York Times, podle téměř 10 let staré studie porovnávající elektromagnetické záření ve velkých evropských městech byla jeho hladina až třicetkrát vyšší než 10 let před výzkumem. Dnes je tato úroveň 1 000 000 000 000 000krát (toto číslo odpovídá jedné biliardě) vyšší než přirozená hodnota. Za předpokladu, že zrovna netelefonujete – v tom případě je okolní záření ještě výrazně silnější.

Když chytáte rýmu, viry nevidíte. Prostě vám zničehonic začne být špatně. Podobně plíživé symptomy, ovšem oproti rýmě o poznání dalekosáhlejší následky může mít podle mnoha nových poznatků a názorů právě zamoření elektromagnetickým zářením. „Existují náznaky, že takto silné záření může vyvolat rakovinu a způsobovat změny v kognitivních funkcích,“ varuje například Sir William Stewart, předseda anglického Úřadu pro ochranu zdraví (HealthProtectionAgency).

Na oficiálních stránkách fcc.gov, které patří americkému Úřadu na regulaci komunikací, jako jsou rádia, televize, satelity apod., se dozvíte, že v současné době „neexistuje žádný vědecký důkaz, spojující bezdrátová zařízení a rakovinu“. Přesto však nabízí hned pod tímto prohlášením sérii rad, jak se před vyzařováním chránit; například používáním mikrofonu a sluchátek – zkrátka držet si mobil od hlavy.

Nabízí se tedy logická otázka: Pokud je elektromagnetické záření bezpečné, proč se před ním máme chránit? A pokud bezpečné není, jak tvrdí kritici, co konkrétně je na Wi-Fi a podobných zařízeních špatného?

Vyšlo na webu časopisu Šifra, www.casopis-sifra.cz, který píše o věcech, které mainstream vytrvale ignoruje.Vychází jak v tištěné, tak elektronické verzi. Celý článek si můžete zdarma dočíst zde.