Dosáhne-li mladý český idealista, který se cítí být ovlivněn
nacionalistickými myšlenkami, jistého stupně vnitřní diferenciace vůči
lidovým masám, musí rychle rozpoznat, že české „národní hnutí“ je do
značné míry vnitřně vyprázdněné a že ustrnulo na mrtvém bodě. Tato
nepopiratelná vnitřní prázdnost se nejmarkantněji projevuje nekritickým
přejímáním všeho, co přijde ze zahraničí – především z Německa a
Itálie[1] – a slibuje nějaký výraznější postup (jímž se rozumí získání
dalších sympatizantů, jakkoli kvalitních).