TOP 09 se svým guru Miroslavem Kalouskem balancuje nad vším, jen ne v postupu vzhůru. Zatím se dívá z kraje útesu, kdy další variace by mohla znamenat pád do hlubin zapomnění. Sociální demokracie tlačí svou káru do kopce po milimetrech, které ale neznamenají žádný důvod k optimismu. K tomu, aby vůbec nějaký nastal, by pomohl jen zázrak, ale to by nesměla mít ve vedení stejné lidi, kteří tu káru nechali z kopce svištět.

Občanská demokratická strana chce pro lidi více peněz v peněženkách. A menší daně. Líbivé heslo jen pro občany mdlého rozumu, protože v reálném životě je tento slib na úrovni kouzel Harryho Pottera. Nehledě na to, že ODS ani žádný recept, jak to udělat, pro lidi rozumu zdravého nesdělila. Už jen proto, že ani žádný recept nemá. Zato mají všechny zmíněné partaje své lídry, kteří mají nahnáno. Letní horko brzy pomine, krůpěje potu ale zůstanou až do podzimních voleb. A budou větší, než ve dnech tropických teplot. Studená sprcha pro některou ze zmíněných partají určitě přijde. Toho jsou si jejich lídři dobře vědomi a tak pomalu a jistě vnímají nervozitu svých sekretariátů, ve kterých určitě nejsou ve všem všichni zajedno.

Pozná se to velmi snadno už jen z jejich strojených úsměvů, rozdávaných v mediálním světě. Předstíraná bohorovnost nad předvolebními průzkumy a jejich zpochybňování sice patří k výbavě veřejného vystupování, ale v zákulisí stran drnčí telefony, co měl nebo neměl lídr v dané chvíli více prezentovat. Jsou to informace právě z politického zákulisí, kdy čas nepříjemně stále více ukrajuje možnost propagace ideí ve sdělovacích prostředcích. Tedy v čase zpravodajských relací, ve kterých musí ten který moderátor lídra upozornit, že by se měl držet položené otázky a neutíkat od tématu k vlastním proklamacím. Všímavý divák se proto může jen usmívat či horlit nad tím, že pomyslná voda stoupá a klesat jen tak nebude. Jinými slovy téměř nic se od lídra nedozví, kdy právě odpověď na dané téma by měla vykreslit skutečný postoj lídra k tomu, co občana právě pálí.

Podzimní volby tak mohou mít dvě podoby. Buď občan naštvaným zůstane a k volbám vůbec nepůjde. A to kvůli pocitu marnosti, kdy stále stejné tváře kolovrátkově opakují dávno řečené, nebo se omezují jen na osobní výpady směrem ke svému politickému soupeři. Voliče totiž vůbec nezajímá, že třeba Miroslav Kalousek dokola opakuje nebezpečí vrácení dotačního padesátimilionového příspěvku Evropské unii za čachry při stavbě Čapího hnízda. TOP 09 dosud nepředstavila nic, co by mohlo změnit život občana k lepšímu. A už vůbec ne ústy neoblíbeného Miroslava Kalouska, který nemít v zorném úhlu jím věčně kritizovaného Andreje Babiše, neměl by s čím před objektivy kamer ani přijít.

Je to proto stále dokola, kdy druhá podoba voleb naštvaných voličů bude ta, že volební účast bude vyšší, než kdykoliv jindy. Pak nastane zúčtování s tím, co občana nejvíce bolí. Což jsou tváře některých politiků, kteří v minulých letech slibovali to, co slibují i nyní. Takže čtyři roky mandátu byly vlastně jen promarněnou iluzí, trefně popsanou písní Tomáše Kluse. Jelikož doba stále více nazrává k tomu, že donekonečna nelze přijímat teatrálnost politiků, že bude líp a přitom za jejich mandátu život obyčených lidí de facto sešněrovali až do absurdních podob, trpělivost pak zákonitě končí. Právě tuto rezonanci političtí lídři vnímají velmi citlivě. Nedivme se, jedná se zase jen o jejich vlastní bytí. Občanům se zase jedná o to, že jejich bytí by měli mít rukou ti, kterým zůstala aspoň špetka sebereflexe. O tom ve skutečnosti volby jsou.