V letošním roce je také jeden hegemon – hnutí ANO (Akce nespokojených občanů 2011 – někdy je třeba připomínat detaily) a osm menších politických stran převážně pravicového zaměření, tedy Sněhurka a osm trpaslíků. Pro budoucí směřování České republiky bude hrát velkou roli to, že čtyři z nich (ANO, SPD Tomia Okamury, Piráty a částečně i STAN) voliči vnímali jako subjekty protisystémové, protestní. U hnutí ANO, které bylo předchozí čtyři roky nejvýraznější součástí vlády a spoluzavinilo její nejnenáviděnější akce, tedy Elektronickou evidenci tržeb a protikuřácký zákon, jde o paradoxní jev. Vysvětlit se dá jen hlubokou nedůvěrou občanů k sociální demokracii a mainstreamovým médiím, jejichž snaha diskreditovat Andreje Babiše se obrátila proti nim samotným.

Jestliže se občané rozhodnou volit protisystémově, nevěstí to pro stabilitu budoucí vlády a politické scény nic dobrého. V roce 1996 těsnou většinu obdržely tři strany stojící v opozici (Zemanova sociální demokracie, KSČM a Republikáni) těsnou většinu. Klausova vláda, která se nakonec ustavila, vydržela jen málo přes jeden rok a rozdělila se i široce rozkročená ODS.

Dalším prvkem, který vnáší nestabilitu do politického systému, je zneužívání orgánů činných v trestním řízení k ovlivňování vzniku či zániku vlád. Stačí připomenout Kubiceho zprávu, která zabránila volebnímu vítězství ČSSD v roce 2006, či kabelky paní Nagyové, jež způsobily pád Nečasovy vlády, ač ta se na samém počátku v roce 2010 těšila nejvyšší nominální podpoře v historii ČR – tehdejší koalice měla 118 poslanců.

Tím se dostávám k dalšímu rizikovému faktoru ohrožujícímu budoucí vládu. Subjekty, které se dostaly do sněmovny na základě protestních hlasů, jsou politicky nestabilní až těkavé. Stačí připomenout republikány Miroslava Sládka, Věci veřejné Víta Bárty, Úsvit Tomia Okamury. To, že se nerozpadlo v uplynulém volebním období také Babišovo ANO, považuji za důkaz vyjímečných podnikatelských schopností Andreje Babiše. Platí však zásadní poučka o dvou krizových situacích v existenci každé politické strany či hnutí. Jsou to prohrané volby a výrazně vyhrané volby.

Vedle této formy nátlaku na jeho osobu se dá očekávat snaha dosavadního establišmentu o rozdělení poslaneckého klubu hnutí ANO. Případ europoslance Teličky nemusel být jen předvolebním excesem, ale názorným příkladem možného budoucího trendu. Nemohu proto vyloučit, že čeští voliči svým hlasováním zkrátili volební období nové sněmovny o dva až tři roky. Ostatně někteří komentátoři začali o předčasných volbách mluvit pár hodin po oznámení výsledků.