Macrona brát a Babiše ne?
Macron dostal od voličů volebním darem kšeft francouzského prezidenta se svým jenom rok starým hnutím En Marche! (Kupředu!). Macron se předtím nezúčastnil volebního klání, nevěnoval se přímo politice, ani se nepohyboval viditelně v žádných stranických kruzích, než byl v roce 2012 jmenován zástupcem generálního sekretáře u nastupujícího prezidenta Françoise Hollanda.

Ale již tato funkce naznačuje, že není intrikami a politikou nepolíbený. Byl profesně potřísněn finanční sférou, čili neviditelně byl stejně různými finančními zájmy máčen v politice.  

Během svého krátkého působení ve vládě vnímal odcizení politiky od problémů všedního dne. Jako Babiš, i on, cítil limity tradičního fungování politických stran. Založil proto politickou gerilu či politický klan. Oficiálně se tomu říká hnutí, když e se lidé hýbou politicky jedním směrem.

Oficiálně se o Macron-istech  píše jako o hnutí soustředěném kolem převážně mladých lidí angažovaných v občanské společnosti a toužících po změně. Sdružení mládeže kolem Emmanuela Macrona (Les jeunes avec Emmanuel Macron) začalo vznikat již koncem roku 2015. Čili potají již Macron pádloval v moři politiky, ale zatím ukrytý v mírně konspirační politické ponorce. Když dozrál čas, vůdce politické gerily nechal stvořit  hnutí (klan) En Marche. Sázel na totéž co Babiš: Jsou dobře viditelnou a dobře se prezentující nadějí.

Francouzi zvolili přesně to, co vlastně nechtěli, hutný bujón vylouhovaný z intrik dosavadních politických stran zformovaný do hnutí – klanu. 

Francouzi, si tedy zvolili Emmanuela Macrona, Rothschildovu  panenku z Bilderbergu,  hlasovalo pro něj  téměř 65 procent. Macron v politice ještě nebyl nikam zvolen , ani ve vesnici, ve městě nebo provincii. Co ho tedy kvalifikuje, aby vedl „Grande Nation“ jako prezident?

"V české politické džungli byl sice očekávaný, ale přesto zajímavý volební vzestup ANO. Ale novým pro nás je, že nemusíme hovořit o ANO jako o hnutí nebo straně. ANO má strukturu strany, nazývá se hnutí, a v podstatě představuje jinou (volnou, mlhavou) formu politické organizace – metaforicky ji lze nazvat politickým klanem, " píše v článku pro Neviditelného psa František Roček a pokračuje.

V rámci politického klanu je možné rychle vytvářet novou situaci, resp. nové vztahy. Jeho vedení a jednání v rámci klanu je pružné. Sběr nahodilých duší momentálně tíhnoucích směrem ke klanu vytváří nestabilní, ale momentálně prospěšné skupiny od úrovně obcí až do krajů a do středu světa v pražské aglomeraci.

Klan ANO nemá téměř žádnou historii. Jakoukoliv změnu postoje nazvou lidé z ANO vývojem. Beztvarost je výhodným tvarem.

Beztvarost klanu nenarušuje ani Babišův hymnus „O čem sním“ (282 stran), protože obsahuje univerzální myšlenky objevující se i na plakátech všech politických stran a po vyškrtání pár tuctů souvětí a odstavců by 200 stran textu bylo univerzálně k užití kteroukoliv česko-moravskou stranou.

Pokud je v obecném povědomí, že Babiš chce vládu řídit jako firmu, myslí tím voliči, že chce jednat účelně, střízlivě, bez velkých průtahů a úsporně. Pro politické aktivisty z klanu ANO to je šance, jak se rychle dostat do politiky od obecní přes krajskou až na celostátní úroveň.

Do jisté míry podobné struktury jako politický klan ANO lze nalézt i jinde. Tradici např. mají politicko-ekonomické klany v Jižní Koreji a ještě déle v Japonsku. Podle politologa Zdeňka Zbořila v Jižní Koreji působí nejvýznamnější „finanční rodiny“ (če-boly), obdoba bývalých japonských zaibatsu nebo keiritsu, mají podobný charakter.

„V jihokorejském případě zjednodušeně řečeno jde o skupinu osob kolem společné kasy, která zajišťuje financování firem a jejich ekonomických projektů. Můžeme proto hovořit třeba o če-bolu Samsung. Finanční rodiny, nebo po našem korporace, dokáží financovat také politické strany a politiku. O politice, o řízení státu, uvažují jako o řízení firmy. Proto mnozí z rodin če-bolů jsou policisté ve vysokých funkcích, úředníci, soudci i zákonodárci. Členové rodiny vědí, že jejich bankovní dům představuje jistotu, že budou vypláceni. Je to finanční rodina. I nezdárné dítě v rámci če-bolu je tolerováno, chyby se promíjejí, pokud je dodržováno nejdůležitější – loajalita. Proto je korejský politický systém spíše jakousi řízenou demokracií,“ vzpomíná Zbořil na tamní politiku, jak ji zažil za svého působení v Jižní Koreji.

Po volbách se snaží náčelníci politických stran dohodnout vytvoření společného účelového uskupení, které by obsadilo Strakovu akademii. Dnes je ale úkol jiný – nejprve podříznout Babiše.

U poradních ohňů tzv. zavedených stran se uvažuje o sérii nedání důvěry Babišově vládě a možném sestavení koaliční vlády desetiprocentních supermanů. Někdo sní i o předčasných volbách.

V rámci povolební žvanírny byl zajímavý pokus o politickou sebevraždu od Petra Fialy, když jménem ODS žádal o trůn šéfa sněmovny. Sami lidé z ODS přitom považují svůj volební minizisk bezmála za zázrak: ANO získalo 1,5 milionu duší, ODS necelých 573 tisíc.

Když byl vůdce klanu ANO Babiš přijat do minulé Sobotkovy vlády, koaliční kolegové dobře věděli, že Babiš je liška podšitá a že miliardy asi nemohl získat jenom čistým způsobem. Vždyť i Sobotka a lidé kolem něho tušili, jak nectně asi přišli někteří jejich sponzoři k penězům. Proto to samé u Babiše nevadilo. Byl přijat jako sicilský nebo kyjevský bratranec – prostě do „rodiny“. Nectná pověst Babiše začala vadit až na úsvitu nových voleb.

Ale pravdu má asi pobratim Sobotka, že vyšetřování, jak Babiš údajně vybíral vajíčka z jednoho ptačího hnízda, nebylo předvolební aktivitou. Šmírácká antibabišovina byla spíše zadána již v okamžiku, kdy Babiš vstupoval do vlády. Jako preventivní opatření, aby bylo „něco“ na Babiše v záloze.

Zákon džungle
Aby s příchodem ANO neztratili bossové máloprocentních straniček zbytek politické moci, musí se proti klanu ANO postavit. To je zákon džungle platný od pravěku.

Postavit se proti ANO nemusí jenom KSČM, kterou jako malomocnou všichni přehlíželi. Od KSČM bude mít klan ANO tichý souhlas s mnohým. Neboť ANO patří též mezi malomocné.

Malomocnými jsou i tuláci z Okamurovy SPD. Jsou sice šťastni, že dorazili na sněmovní vršek ke stolům parlamentní hojnosti, ale okamurovci nemají dost munice, aby se mohli rázněji zapsat do dějin. Budou klan ANO podporovat z povzdálí v naději, že ANO něco z okamurovských snah mimoděk naplní, končí komentář František Roček.

(rp,františekroček,prvnizpravy.cz,foto:arch.)