Což obec odmítla a už to tedy vypadalo, že Knispel bude žít svůj život věčný i nadále bez památníku, když se v obci našel jediný spravedlivý a zbudoval Knispelovi aspoň památník svůj, soukromý, na zahrádce u svého domku (což zpravodajci ČT v pořadu JARO 45 vděčně ocenili).
Tolik tedy k první části příběhu a nyní přijde příběh druhý, jehož návaznost na příběh první nedokázali mnozí postřehnout, ale já jsem to zvládl.
Takže proběhlo necelý měsíc po pořadu ČT o Knispelovi, a to 26. a 27. ledna t.r., druhé kolo voleb českého prezidenta, počítaly se hlasy, srovnávalo se, a výsledkem tohoto srovnání bylo, že nejlepší výsledek ze všech obcí a měst republiky – a to ve prospěch Miloše Zemana - zaznamenala obec Vrbovec u Znojma. Ano ta, kterou tlačili, aby zbudovala památník tankovému esu wehrmachtu Kurtu Knispelovi. V druhém kole těchto voleb hlasovalo pro Zemana 354 voličů, což představovalo 67,56% všech hlasů, zatímco Drahošovi dalo hlas jen 170 voličů (32,44% všech hlasů
Chápete význam té skutečnosti? Ta obec se de facto sjednotila, protože jestliže skoro 70 % obyvatel obce volí stejně, lze mluvit o obci ideově sjednocené. Čili Vrbovci se sjednocení oné části národa, jež v obci žije, podařilo, a jsou známy i okolnosti, proč se to podařilo. Ano správně: tlak vyvolal i protitlak.
Takže recept ke sjednocení národa zde máme jako na dlani. Stačí jediné. Např. vyhlásit požadavek, aby na pražském Staroměstkém náměstí byl např. v blízkosti pomníku Husova vybudován i pomník všem padlým vojákům wehrmachtu, pocházejícím ze Sudet, a dosáhneme v rámci celé republiky stejného výsledku, jakého dosáhli radní ve Vrbovci.
Co na to říkáte? Ta výzva ke zbudování památníku by nic nestála, a měli bychom zde konečně sjednocený národ. A o to přece jde, ne? A navíc: Za svůj návrh nic nepožaduji. Máte jej, vládo, páni poslanci a občané republiky ode mě tentokrát zcela zdarma.