Martin Koller
18. 4. 2018
Vojenský útok na Sýrii v noci z pátku na sobotu byl nepochybně součástí agrese a porušením mezinárodního práva, a to jak z hlediska Charty OSN, tak Washingtonské smlouvy (zakládající dokument NATO), což je vysvětleno v poslední části článku. V ČT a dalších médiích podlézajících cizím zájmům se pravdu nedozvíme. Pražská havlérka věrně posluhující agresím a protinárodním zájmům ovládající ČT nám umožnila shlédnout záběry z ukrajinské agrese proti civilním obyvatelům Doněcka a vydávala je za hrdinný boj amerických demokratů s chemickým Asadem.
Bez ohledu na propagandu USA/NATO/EU konstatovat, že z vojenského hlediska útok USA, Francie a Británie na Sýrii neuspěl. Musíme si položit otázku, kdo má zájem na prodlužování občanské války v Sýrii po vzoru Iráku a Afghánistánu. Rozhodně to není většina obyvatel, stejně jako prezident Assad a Rusko. Nemají k tomu žádný důvod, válka s teroristy se blíží ke konci. Na nedávném setkání v Turecku potvrdily Rusko, Turecko a Irák zájem na nedělitelnosti území Sýrie. Ukončení války vytvoří podmínky pro odchod či odsun íránských bojovníků Hizballáhu ze Sýrie a tím padne největší problém z hlediska bezpečnosti Izraele. Jenže EU samozřejmě nemá zájem na bezpečnosti Izraele, jestliže dlouhodobě podporuje palestinské teroristy spolupracující právě s Hizballáhem. Zájem na nekonečném pokračování války mají islámští teroristé, kteří z ní žijí a jejich západní přátelé z EU a USA, kteří si dali cíl likvidaci nezávislé Sýrie pod vládou prezidenta Asada, který mimochodem prezidentem vůbec být nechtěl. Snaha demokratů a bojovníků za svobodu a lidská práva z USA a EU ve spolupráci s jim podobnými demokraty ze Saúdské Arábie, či Turecka o likvidaci současného syrského vedení a rozparcelování a islamizaci Sýrie byla deklarována opakovaně.

Naším, ani evropským zájmem (s výjimkou úzkých skupin samozvaných elit, jejich nemyslících slouhů z neziskovek a pražské kavárny a samozřejmě profesionálních žoldáků s vyholenými a dutými makovicemi) zcela jistě není válka v Evropě, ale rovněž v blízkém okolí, protože vytváří zdůvodnění pro pokračování afroislámské invaze maskované jako uprchlická krize, poškozuje Evropu z hlediska bezpečnosti, zdravotnictví a sociálního systému a zvyšuje náklady na zbrojení. Přitom je zcela lhostejné, že ze Sýrie už dávno nikdo neutíká a mnozí Syřané mají zájem se vrátit. O smysluplnosti a výsledku války z hlediska měření sil a provokací mezi USA/NATO a Ruskem v Sýrii snad nemá smysl se bavit.

Kdejaký komentátor a analytik se v médiích shoduje na tvrzení, že útok jaderných států NATO na Sýrii byla komedie dohodnutá mezi USA a Ruskem za účelem pomáhat Trumpově válečnické show, případně ukázka pevnosti vazeb takzvaného západu a v neposlední míře předvolební show individuí typu Trumpa a Macrona. Jenže v tom se podle mého názoru se mnozí více, či méně mýlí a začínají připomínat naše poslance nastoupené k uctivému holdu k americkému turistovi Ryanovi, který má po příštích volbách nahradit ne zcela ideálního Trumpa z hlediska války s Ruskem.

Celá záležitost je podstatně složitější. Především je naprosto nejasné, kdo útoky chemickými zbraněmi, obzvláště ten poslední provedl a nelze vyloučit, že se žádný chemický útok ani nekonal. Už fakt, že s obviněním syrské armády z chemického útoku v městě Dúmá přišli teroristé z bandy Džais al-Islam je vysoce ilustrativní. Kupodivu USA a NATO teroristům důvěřují, přestože proti nim bojují desítky let v rámci globální války proti terorismu. Zde bych připomněl, že ruský náčelník Generálního štábu Gerasimov uvedl 13. března, že lze očekávat provokaci ve formě chemického útoku teroristů v Dúmě. Jemu ovšem demokraté z NATO a EU na rozdíl od teroristů nevěří a jejich média tuto informaci nepřipomínají. Zato se ozval nový propagandista toužící po korytu v NATO, podplukovník Foltýn z Generálního štábu, následovník Pavla, Šedivého a Řehky. Podle něj jsou chemické útoky v Sýrii realitou a stojí za nimi Asad. Původ jeho skálopevného přesvědčení je samozřejmě tajný, tak je to pohodlnější a tak to má být. Zdroje i všal lze představit v první řadě jako produkt amerických tajných služeb, pro něj jsou čeští partneři rovnoprávní asi jako kdysi otročtí negři ke svým pánům v USA, dále může být podobným hodnotným zdrojem armádní rozvědka, které zvládá tak sledovat bývalou Nečasovou, Hate Free od Sorose, Člověk v tísni, Jakub Janda, případně vždy pravdomluvné bílé přílby.

Z hlediska americké zahraniční politiky i svazácky vzorně jednotných spojenců v NATO je evidentně zcela lhostejné, zda v Sýrii jsou či nejsou chemické zbraně. Stejně lhostejné jim je, jakého jsou tyto zbraně původu a kdo je použil a proč. USA a státy NATO budou vždy napadat pouze syrskou armádu a většinu tamních občanů podporujících legálně zvoleného prezidenta Asada. Dokladem je vyjádření zástupkyně USA v OSN. Ta vyhrožuje dalším bombardováním, jestliže budou opět nasazeny v Sýrii chemické zbraně. A je zcela lhostejné kdo je použije. Jde o to prodlužovat válku, podpořit islámské teroristy, rozbít vztahy mezi arabskými rodinami v Sýrii a Iráku, zabíjet lidi, kteří brání svoje domovy a svrhnout prezidenta Asada. Tak vypadá z hlediska USA a NATO mezinárodní právo.

Celý útok lze posuzovat z několika rovin, či úhlů pohledu. Jsou to mezinárodně právní (zda se nejedná o porušení mezinárodního práva), dále mezinárodně bezpečnostní (zda se nejedná o narušení mezinárodní bezpečnosti), která je v přímé vazbě na lokální bezpečnost a v neposlední řadě vojenský, přesněji takticko-technický. Zároveň se v médiích objevila řada mýtů, místy doslova komických. Podle útočících států byl útok na Sýrii proveden v souvislosti s nedávným údajným plynovým útokem v Dúmě (oblast Ghúty). Jako vždy je třeba si položit první otázku římského práva: „komu to prospělo?“ Přesněji, komu prospěl plynový útok na civilisty v Dúmě? Zde bych připomněl vtip o prezidentu Asadovi, který usilovně přemýšlí, čím by proti sobě poštval USA a takzvaný západ v době, kdy se válka s teroristy blíží k vítěznému konci.

Dokonce i bývalý lidovecký ministr zahraničí Cyril Svoboda, současný poradce premiéra Babiše, konstatoval v rozhovoru na Primě v sobotu (od 15. hodiny), že prezidentu Asadovi určitě nikoli a lze pochybovat, že by se plynový útok konal na jeho rozkaz, případně s jeho vědomím. Chybí tomu i jen špetka logiky. Stejně nepravděpodobné je, že by o útoku věděli ruští velitelé v Sýrii, nebo dokonce ruská politická reprezentace. Bohužel to celé zapadá do propagandistického tažení USA proti Rusku, které má být spolu se svými spojenci vylíčeno jako stát používající chemické zbraně. Cílem je vyvolání nepřátelství především evropské veřejnosti proti Rusku a souhlas s útočnou válkou bez ohledu na předpokládané ztráty. V Sýrii jde do značné míry o Rusko a mír v Evropě.

Bez ohledu na oficiální informace mohl mít útok tři možné cíle. Především likvidaci syrských ozbrojených sil a prodloužení války, případně spojené s následným pozemním útokem. To vše s cílem udržení a posílení vlivu USA v regionu. Tento zájem USA o globální kontrolu nalezišť ropy a zemního plyna, jejich transferu a obchodu s nimi je všeobecně známý. Přes Sýrii měly vést dva plánované plynovody do Turecka a Evropy. Sýrie dala přednost takzvanému islámskému plynovodu, který se měl budovat ve spolupráci s Íránem a Katarem, nikoli plynovodu se Saúdskou Arábií. Tím proti sobě poštvala jak USA, nepřítele Íránu, tak Saúdskou Arábii, nepřítele Íránu. Za vším je třeba hledat peníze.

Zde je třeba si připomenout, že zcela náhodou ve stejném čase jako agrese letectev a námořnictev USA, V. Británie a Francie probíhá cvičení 4000 amerických vojáků nedaleko syrských hranic v Jordánsku a nedaleko syrských břehů operuje námořní Útočná skupina číslo 8 amerického námořnictva vedená letadlovou lodí USS Harry Truman. Kromě standardního útoku lze předpokládat, že se mělo jednat o test funkčnosti ruské protiletecké obrana a jejích systémů v Sýrii pro případ války proti Rusku. V neposlední řadě nelze vyloučit pokus o vyvolání konfliktu s Ruskem. Z hlediska efektivity útoku nebylo cílů dosaženo. Test ruské obrany se nekonal, protože ruské síly se aktivní obrany nezúčastnily a vyvolat válku se rovněž nepodařilo. Na tři cíle uvedené ze strany USA/NATO po útoku by stačilo podstatně méně útočných prostředků, než bylo nasazeno.

Nelze se zbavit dojmu, že z mezinárodní politiky NATO a EU a jejich médií se již zcela vytratila pravda, logika, spravedlnost a uznání mezinárodního práva. Diplomacie USA se v posledních dekádách skládá z vyhrožování, hospodářských sankcí a vojenských agresí, nejlépe ve spolupráci s EU, případně na její účet. Situace Ruska připomíná rok 1938, kdy Československo bylo napadáno německou propagandou za teror vůči sudeťáckým teroristům a politici Británie a Francie tomu nadšeně přizvukovali. Pravda a spravedlnost byly mimo hru. Dnešní Sýrie připomíná Španělsko z doby občanské války, kdy velmoci podporovaly fašistické agresory bojující proti legálně zvolené vládě.

Výše uvedený text je rozšířený výtah z článku uveřejněného na parlamentních listech.